Jestli odejdeš, půjdu s tebou. Jestli zemřeš, vem mě s sebou.

Červenec 2008

Moje výtvory

12. července 2008 v 10:14 | Irma |  Citáty a moudra
Nidko se k nikomu neotáčej zády. Nidky totiž nevíš, kdo ti do nich vrazí kudlu.
Nejsnáze nenávidíme ty, které milujeme.
Je snadné říct, že něco udělám. Ale je těžké to přijmout a vykonat.
I ta nejbolestivější vzpomínka(zkušenost) se ti bude jednou hodit.

Pravda a lež

12. července 2008 v 10:11 | Irma |  Básničky
Tak jako sfoukává se svíce,
Brzy sfoukne někdo mé líce.
Ležím sama na matraci,
Kolem mě létají papíroví draci.
Rvou mé tělo na kusy,
Kdo jiný se o to pokusí?
Až z mého těla nezbyde nic,
Svět se zastaví a rub nahradí líc.
Lež bude pravdou a pravda lží bude,
V mé duši, v tvé hlavě, zkrátka všude . . . .

David Green(2.díl)- Ta chyba už není.

10. července 2008 v 9:40 | Irma |  David Green
Vzal si klíčky a zamířil ke svému krásnému stříbrnému Audi A4, které stálo před domem. Zhluboka se nadechl, nastartoval a jel. Bylo mu jedno kam jede, chtěl jenom být sám a smět chvíli přemýšlet.
Tak jezdil po městě, projel snad všechny ulice a pak jel někam pryč za město, do přírody, kde bude mít klid.
Při nejbližší příležitosti sjel ze staré asfaltky a najel na lesní cestu, kde nechal auto stát a
vystoupil z něj. Všechny věci, peněženku, klíče, mobil, nechal v autě a šel se projít. Sám a nikým nerušen.. . . .
Ke svému autu se vrátil asi za dvě hodiny, teď už měl plán. Teď svou ženu nemůže opustit, nemá nikoho, kdo by ji podržel. Teď bude s ní a časem se třeba i ona bude chtít rozejít.
Znovu nasedl to svého stříbrného auta, nastartoval a zamířil zpátky k městu, zpátky domů. Cestou ho napadlo, že by to mohl říct svému kamarádovi Frankovi. Znají se spolu už od školy a jsou stále dobří kamarádi, i přesto, že Anne nejprve asi dva roky chodila s Frankem a potom si začala s Davidem a byla z toho Julie.
Vzal telefon, v kontaktech si našel číslo na Franka a stiskl 'volat'. Ze sluchátka se ozvalo: 'Volaný účastník, není dostupný, za . . . . 'ukončil hovor a telefon hodil na vedlejší sedadlo.
Zase stál před domem, jenomže teď už věděl, co se stalo, ale nevěděl, co se bude dít dál. Vzal si klíče a vystoupil z auta. Odemkl dveře domu a vešel dovnitř. Nevydal ze sebe ani hlásku, jen šel a hledal Anne. V kuchyni ani v obývacím pokoji nebyla, další místo, kde ji šel hledat byla ložnice. Když šel po schodech nahoru zaslechl hlas, Frankův hlas, jak říká: ' . . . Ty a Dave to zvládnete, já vám pomůžu, všechno zas bude dobrý'. David už stál u dveří a malou dírkou mezi dveřmi a zdí pozoroval Franka a Anne. 'Ale já už ho nemijuju, já miluju jenom tebe a vždycky to tak bylo' řekla Anne a políbila Franka. V té chvíli David otevřel dveře.
'Davide, miláčku, co tu děláš?' ptala se Anne a oči měla plné slz.
'Anne' chytil ji David za ruku. 'Proč jsi mi to neřekla dřív??'
'Co Davide, co jsem ti neřekla?'
' Že chcete být spolu, ty a Frank. Vždyť já vám to z celýho srdce přeju. . . . Franku' obrátil se k Frankovi. 'Proč ty si mi to neřekl??'
' Dave, jsi můj nejlepší kámoš už pořádně dlouho a já se bál, že kdybychom ti to řekli, tak bychom ti ublížili a to jsme nechtěli. Jsi jako můj brácha Dave, pochop to.'
'Chápu to a už vím, kde se v našich životech vzala ta chyba . . . . Těžko se to říká, ale Julie byla ta chyba. Mohli jsme si za to sami. . . . .Ale pochopte, ta chyba už není . . . .'
Opět očekávám vaše komentáře a názory. A dál hlasujte, jestli chcete další pokračování . . .

David Green(1.díl)- Kde se stala chyba??

1. července 2008 v 12:52 | Irma |  David Green
David Green vstal jako každé ráno v půl sedmé. Dal si sprchu, najedl se, políbil svou ženu Anne a svou dceru Julii. Pak odešel do práce, ze které se vracel okolo páté nebo šesté večer. Dnes je den, jako každý jiný, říkal si ráno. To se ale trochu spletl.
Davidovi bylo 34, pracoval jako manažer u jedné firmy. Jeho manželce Anne bylo 31 a jejich dceři bylo 8 let. David si vzal Anne před více jak osmi lety. Požádal ji o ruku, když mu řekla, že s ním čeká dítě. Tak se vzali, za čas se jim narodila Julie a žili obyčejný život. Možná až příliš.
Když se David vrátil domů, zamířil přímo do kuchyně, byl zvyklý na to, že když se po páté vrátil domů večeře už byla připravená. Dnes tomu ale tak nebylo. Anne seděla u stolu a tichounce plakala, když uviděla Davida začal plakat více a hlasitěji.
'Co se stalo?' ptal se jí.
'Ju . . . . Julie' nemohla to ze sebe dostat.
'Co je s Julií?'
'Je mrtvá.'
David těžce dosedl na židli. 'Jak?' šeptl.
'Když se vracela ze školy na přechodu jí srazilo auto. Řidič byl prý pořádně opilý.'
Davide se zvedl a odešel do ložnice. Lehl si na postel a díval se na strop. Přemýšlel o tom, co teď bude. Až teď mu skutečně došlo, že se svou ženou je drží pohromadě jen jejich dcera a taje teď mrtvá.
Do ložnice vešla Anne, ale David si jí nevšiml.
'Kde se stala chyba?' ptal se.
'Cos říkal?' ptala se Anne.
'Nic. Musím si jít ještě něco zařídit.'
'Cože?? Teď??'
'Jo teď, vrátím se asi až zítra odpoledne.'letmo jí políbil na tvář a odešel.
A teď je jen na vás, jestli bude mít tenhlepříběh pokračování. Vy musíte projevit svůj názor . . .