Jestli odejdeš, půjdu s tebou. Jestli zemřeš, vem mě s sebou.

Srpen 2008

anarchie

29. srpna 2008 v 10:12 | Irma |  Básničky
Sou zákony, který přikazují,
Sou vyhlášky, který zakazují.
Sou pánové, který tohle tvoří,
A sou lidi, co jejich bariéry boří.
Pořád to slyšim:'v anarchii se nedá žít'
Jenomže ti kreténi nepochopili, že se na ni musí připravit.

Cofein-12.8.2008

16. srpna 2008 v 8:53 | Irma |  Básničky
Cofein-12.8.2008
Vysmátě proplouvám dnem,
Nabuzená cofeinovým koktejlem.
Mám mylný pocit štěstí,
To nic dobrého nevěstí.
Moje hlava prasknout se chystá,
Ale pro dnes jsem jen optimista.
Smích a zvláštní nutkání,
Všechny chmury zahání.
Úsměvy na potkání rozdávám,
Smutku žádnou šanci nedávám.
Cofein je moje závislost,
Asi bych už měla říct dost.
Ale ten pocit, který mi to dává,
Nikdy mě lákat nepřestává.
(Pak večer v autobuse sedím,
A na hvězdy nad hlavou hledím.
Ve vlaku otvírám knížku, otáčím list,
Ale po chvíli mě už nebaví číst.
Tak už jenom koukám na měsíc,
A zítra chci jen cofein, nic víc.)

Nový desing

7. srpna 2008 v 10:01 | Irma |  Kam s tím?
Dneska jsem přišla k počítači, že si zajdu na blog a dám tam nějakou básničku a pak, že půjdu dopisovat jeden rozdělaný příběh, ale nějak jsem si řekla, že ten desing už mě nebaví. Původně ten fialový měl být obyčejný, ale mě už se prostě nelíbil. Tak doufám, že se vám bude líbit a že sem taky občas zavítáte . . . .
vaše slečna Corwin

O lásce

7. srpna 2008 v 9:28 | Irma |  Básničky
No není to k vzteku,
že navzdory léku,
který ti život dal,
ses do mě zamiloval.
A opačně to taky platí,
co na tom, že láska plány hatí,
žít se musí i když ji máš,
a když ji ztratíš, žiješ i když umíráš.

Proudy myšlenek- básnička

2. srpna 2008 v 10:21 | Irma |  Básničky
Pomalu klesám se svý spáse,
Ale překážky octly se na mý trase,
Tak zchlastám se jako prase,
A skončim někde na terase.
Nestačí jenom snít,
Musíš taky štěstí mít,
Za snama si tvrdě jít,
V životě to tak musí být.
Pravidla jsou napsaná,
Já jsem z toho zklamaná,
Tak tu budu sedět až do rána,
A říkat si jaká jsem nána.
Čas ubíhá, tralala,
Tahle metoda selhala,
Ta noc mi pěkně nahnala,
Na spokojenosti nepřidala.
Za čas se to nějak spojí,
I když část mě se toho bojí,
Tak tichounce zbrojí,
Ale život za to stojí.
Tahle nálada je nějak váhavá,
Jsem člověk co si něco nalhává,
Vždyť i život si s náma zahrává,
A sranda už to bejt přestává.
Nebe modrý zůstane,
Nic zvláštního se nestane,
Tahle za čas přestane,
My pak Boha ztrestáme.
Na to se prostě nezapomíná,
Když člověk ve tmě ruce spíná,
A realita ať je klidně jiná,
Ona ti ji připomene, ta božská špína.
Možná bůh ti život dal,
Jsem člověk co by mu ho rád vzla,
On(Bůh) se tomu stejně jenom smál,
Ale já vím, že se mě bál.
V čem je teda Bůh víc,
Že má moc bez hranic,
Nám nenechává nic,
Rozčtvrtim ho do krabic.
Už mi z toho třeští hlava,
Ale to se často stává,
Snad tahle cesta je ta pravá,
Vim jenom, ze to těla mi dává.

????-!!!!- básnička

2. srpna 2008 v 10:07 | Irma |  Básničky
pozn.: název je opravdu ????-!!!!


Kdo já vlastně vůbec jsem,
Člověk co má svou hlavu nebo loutka jen?
Ovládají cizí ruce moje rozhodnutí,
Nebo sama sebe do toho nutím?
To co v srdci nosím, je to pravda,
Nebo jenom hnusná podlá zrada?
Sou názory co mám v hlavě vážně moje,
Nebo je to jenom hromada bezvýznamného hnoje?
Sem vážně v koncích co se toho týče,
Seru ta na ty myšlenky, ať táhnou do píče!
Sem svobodnej člověk kterej má názory svý,
Neví sice všechno, ale pár věcí stejně ví!
Vim třeba že vlastní hlavu mám,
A do ní tuny myšlenek namačkám!
Vim, že v duši volnost cítim,
I když v životě se ke dnu řítim!