Jestli odejdeš, půjdu s tebou. Jestli zemřeš, vem mě s sebou.

Proudy myšlenek- básnička

2. srpna 2008 v 10:21 | Irma |  Básničky
Pomalu klesám se svý spáse,
Ale překážky octly se na mý trase,
Tak zchlastám se jako prase,
A skončim někde na terase.
Nestačí jenom snít,
Musíš taky štěstí mít,
Za snama si tvrdě jít,
V životě to tak musí být.
Pravidla jsou napsaná,
Já jsem z toho zklamaná,
Tak tu budu sedět až do rána,
A říkat si jaká jsem nána.
Čas ubíhá, tralala,
Tahle metoda selhala,
Ta noc mi pěkně nahnala,
Na spokojenosti nepřidala.
Za čas se to nějak spojí,
I když část mě se toho bojí,
Tak tichounce zbrojí,
Ale život za to stojí.
Tahle nálada je nějak váhavá,
Jsem člověk co si něco nalhává,
Vždyť i život si s náma zahrává,
A sranda už to bejt přestává.
Nebe modrý zůstane,
Nic zvláštního se nestane,
Tahle za čas přestane,
My pak Boha ztrestáme.
Na to se prostě nezapomíná,
Když člověk ve tmě ruce spíná,
A realita ať je klidně jiná,
Ona ti ji připomene, ta božská špína.
Možná bůh ti život dal,
Jsem člověk co by mu ho rád vzla,
On(Bůh) se tomu stejně jenom smál,
Ale já vím, že se mě bál.
V čem je teda Bůh víc,
Že má moc bez hranic,
Nám nenechává nic,
Rozčtvrtim ho do krabic.
Už mi z toho třeští hlava,
Ale to se často stává,
Snad tahle cesta je ta pravá,
Vim jenom, ze to těla mi dává.
 


Anketa

Byl/a jsi tu?

Klik 100% (370)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama