Jestli odejdeš, půjdu s tebou. Jestli zemřeš, vem mě s sebou.

Květen 2009

Morituri te salutant!

30. května 2009 v 18:57 | Irma Corwin |  Kam s tím?
Morituri te salutant! - Na smrt jdoucí tě pozdravují!


Nemůžu si pomoct, ale tohle je tak zvláštní přísloví. . . . . . Jako písnička je taky moc hezká, ale tahle jako věta je to . . . . zvláštní.
Sem magor, já vim . . . . ale jak je psáno na tužce, kterou mi dala sestra: Je lepší být šílená a vědět o tom, než být normální a pochybovat o tom.


Chtěla sem sem toho dát víc, ale už to nestíhám, ptz jedu na slučák. Takže lidi užíte sio pořádně dnešní večer. . . . . Irma


Dobrá zpráva

30. května 2009 v 12:06 | Irma Corwin
Mám tu jednu dobrou zprávu pro všechny, kterým se líbí tento příběh. Původně jsem totiž napsala 18. kapitol, které teď přepisuji do počítače . . . . . nedávno mě ale napadla velice zajímavá myšlenka, kterou jsem začala realizova, takže na světě jsou další čtyři kapitoly.
Jelikož teď píšu dál a moc se nestarám o přepisování předchozích kapitol může se stát, že sem nějakou dobu nepřidám nevou kapitolu, ale budu se snažit to, co nejdřív přepsat, abych mohla dál pokračovat.
A ještě jednu věc vám prozradím a to, že v 19.kapitole se můžete těšit na novou postavu. Ale než se k ní dostanete ještě chvilku to potrvá.
Díky, že to čtete a že se vám to líbí . . . . . . Irma Corwin

Video- fotky Edvarda a Belly v Itálii

30. května 2009 v 10:25 | Irma Corwin |  +Nový měsíc+
Tak tohle video je fakt moc hezký, ale mám strach, že se u týhle scény v tom kině roztlemim . . . . .


Video

30. května 2009 v 10:22 | Irma Corwin |  +Nový měsíc+
Včera jsem tak nějak brouzdala jako vždykcy po netu a objevila jsem jedno video, který vám opravdu doporučuju.


Myšlenky- 29.5.09

29. května 2009 v 15:07 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
Prostě já vám to musim říct. Kdo mě zná ví, jak žeru Green day a fak sem se těšila na jejich nový album 21st century breakdown (vyšlo 15.5.09). . . . . . No a včera jedu na odpolední (na praxi) a čekám na jednu spolužačku na nádru (v HK) u knihy, a kouknu oni tam maj ty Green. Tak ti řikám, že se aspoň zajdu zeptat za kolik je maj.
V obchodě byl takovej milej chlápek a řek že stojej 490kč, no ta cena se mi zamlouvala. Tak sem si ho koupila a zrovna teď ho poslouchám . . . . .Je uplně úžasný. Doporučuju hlavně písničky: 21st century breakdown, know your enemy, 21 guns, viva la gloria.

Jo a jinak na blogu sem udělala rozcestníky (konečně sem se to naučila), tak snad se tu nějak zorientujete . . . . . Irma Corwin

8.Kapitola- Povídání

29. května 2009 v 14:59 | Irma Corwin |  Příteli můžeš věřit
Dámy a pánové musím vám oznámit jednu zprávu. Pokud čtete tuto kapitolu máte za sebou už víc jak jednu třetinu celého příběhu. . . . Ale další (skoro) dvě máte před sebou :-)



Viola úplně zapomněla na to, že okno v jejím pokoji je stále otevřené. Její matka ho otevřela dnes odpoledne, když jí do pokoje nesla čisté oblečení.
,Dobrý večer.´pozdravila Luciana.
,Jsi připravena jít?´zeptal se a podíval se na pyžamo, které držela v ruce.
,Jít? A kam? . . . Já nemůžu nikam jít, kdyby sem někdo přišel a já tu nebyla . . . ´
Lucian přešel od okna ke dveřím, které zamkl.
,A kdyby se někdo ptal byla jsi unavená a nechtěla jsi, aby tě někdo rušil.´řekl a šibalsky se usmál.
,Ale . . . ´začala Viola, ale nevěděla, jak má pokračovat.
Lucian ji chytil za ruku a odvedl k oknu. Viola se otřásla, byl opravdu studený.
Oba prolezli oknem a přeběhli přes zahradu. Pak pokračovali špatně osvětlenými ulicemi maloměsta k jakémusi parku.
Vypadal staře. Tráva tu byla vysoká, lampy zrezlé a lavičky zničené. Moc lidí sem asi nechodilo, jelikož takhle na večer to bylo celkem záhadné až děsivé místo.
Lucian se posadil na jednu z laviček a Viola si sedla vedle něj.
Zpoza mraků vykoukl měsíc a oba se na něj zadívali.
,Jednou jsem se šel projít.´začal Lucian a Viola přestala svou pozornost věnovat jen měsíci.
,Byla krásná letní noc. Nebe temně modré a měsíc tak krásný a zářivý, že mě oči bolely, když jsem se na něj díval. . . . . bylo to neuvěřitelné, hypnotizující, fascinující.´
Na chvíli se odmlčel a podíval se n Violu, která ho sice poslouchala, ale nespouštěla oči z měsíce, který tak krásně zářil. Přesně si dokázala představit, jak to tu noc, o které Lucian mluví vypadalo.
,Procházel jsem kolem tohoto parku, když jsem uviděl jednu ženu. Byla krásná . . . . nadpozemsky krásná. Nikdy jsem nikoho jí podobného neviděl.
Usmívala se na mě a pokynula mi, abych šel k ní. Byl jsem jako omámený její krásou a udělal jsem, co po mě chtěla.
Mlčky jsem se spolu posadili na lavičku. Ona pozorovala měsíc a já pozoroval ji. Po chvíli se na mě otočila a tak zvláštně se usmála . . . . . ´
Viola odtrhla oči od oblohy. Zaujalo ji, co Lucian říkal, proto chtěla vědět víc. Nechápala proč najednou přestal mluvit?
,A co se stalo pak?´zeptala se Viola, když Lucian jen mlčel a koukal na ni.
,Řeknu ti to . . . řeknu ti úplně všechno, ale musíš mi něco slíbit. NESMÍŠ to nikomu říct.´požadoval.
,Přísahám.´
Lucian vzal Violinu ruku a položil si ji na krk. Viola pod prsty ucítila dvě malé ranky. Nejprve se ho chtěla zeptat, odkud je má, ale pak jí to došlo.
,Proměnila mě, to se stalo.´řekl Lucian jakoby nic.
Viola rychle vstala z lavičky.
,Proč mi to říkáte?´ptala se nedůvěřivě.
,Myslíš si, že ti chci ublížit?´zeptal se Lucian a také vstal.
,Já nevím´řekla zmateně Viola a podívala se na Lucian, který se na ni káravě díval.
,Já už bych asi měla jít.´řekla
,A mohu tě doprovodit?´zeptal se s úsměvem.
,Nevím, jestli je to dobrý nápad.´vykrucovala se.
,Mám o tebe strach.´přiznal Lucian a pohladil ji po paži.
Viola se otřásla.
,Co vlastně chcete? Co po mě chcete?´zmateně se ptala Viola, které se začínala zmocňovat hysterie.
,Jen abys byla v bezpečí.´odpověděl klidně.
,Víte, jak to myslim.´řekla podrážděně.
Lucian neodpověděl, jen jí pevně stiskl ruku a odvedl ji zpět domů. Viola se nejprve vzpírala jeho sevření, ale po čase to vzdal, když zjistila, že to nemá vůbec žádnou cenu. Neochotně s ním tedy kráčela ruku v ruce a těšila se na to až bude doma, v bezpečí.
,Smím ti to vysvětlit?´zeptal se Lucian, když stáli před oknem do jejího pokoje.
,Ne . . . dneska už ne.´kroutila nesouhlasně hlavou.
,A kdy?´ptal se nedočkavě.
,Já nevim, prostě nevim . . . . . . Dneska už sem ale hrozně utahaná.´
,To mě sice mrzí, ale byl bych velice rád, kdybys věděla všechno, než učiníš rozhodnutí, které je klíčové.´vysvětloval.
Viola se na něj zamračila.
,Je mi zima a sem utahaná, nemůžeme to nechat na zejtra?´
,Ne. Čím dříve, tím lépe.´řekl a otevřel jí okno.



7.kapitola- Den

27. května 2009 v 17:43 | Irma Corwin |  Příteli můžeš věřit
Ráno Violu probudil budík. Rychle ho vypnula a neochotně vstal z postele. Otevřela skříň a vytáhla si černé tílko a džíny. Převlékla se a přichystala si učení do školy.
,Violo, snídaně´ozval se hlas její matky, která jí jako každý den připravila snídani.
Viola poslechla a hned utíkala do kuchyně, v noci jí nějak vyhládlo, možná kvůli motu snu, který se jí zdál.
,Jak ses vyspala?´ptala se jí matka, když jí podávala sýrové toasty.
,Celkem fajn.´odpověděla Viola a nadále už se věnovala jenom svojí snídani.
,Než odejdeš otevři okno a ukliď si v pokoji.´připomínala jí matka, když odcházela z kuchyně.
,Jasan.´řekla Viola a šla do svého pokoje. Ustlala si postel, špinavé oblečení dala na vyprání a pak šla otevřít okno. Najednou jí došlo, že tu včera Lucian opravdu byl, takže to nebyl jen sen, jak si původně myslela.
Rychle a zuřivě okno zase zavřela, popadla tašku a šla do školy.
Škola ji sice bavila, ale dneska byla myšlenkami jinde, byla s Lucianem. V hlavě si stále přehrávala jejich noční (nebo ranní?) rozhovor.
,Co je s tebou?´ptala se jí Serena při obědě.
,Nic . . . . jenom jsem ňaká unavená.´odpověděla Viola a promnula si čelo.
,No tak, nelži mi . . .. nejsem blbá. Poznám, když ti něco je.´řekla Serena a pohladila ji po paži.
,Mám jenom noční můry . . . . a je to hrozně vyčerpávající . . . ubíjející.´řekla sklesle Viola.
Připomnělo jí to, že dnes v noci za ní opět přijde Lucian. Ale ona už ho nechtěla vidět, bála se ho. Byl tak zvláštní, záhadný . . . s šel z něj strach. Musí se postarat o to, aby dnes v noci nebyla sama.
,Hele Sereno.´řekla po chvíli.,Co děláš dneska odpoledne?´
,No nic, proč?´
,Napadlo mě, že bysme mohly jít k nám.´navrhla Viola.
,Tak jo.´souhlasila Serena.
Odpolední vyučování bylo stejné jako to dopolední, Viola vůbec netušila co se v hodinách probíralo. Její mysl se soustředila na to, aby s ní Lucian nemohl mluvit, ne dnes v noci. Potřebovala totiž čas, čas na rozmyšlenou.
Lucian byl vskutku velice zajímavý mluvit s ním by byl pro Violu rozhodně přínos, ale co když jí ublíží? Sama moc dobře věděla, jak rychle dokáže změnit náladu a co když jí jednou opravdu něco udělá?
,Tak já se za půl hodiny zastavím.´řekla Serena, když odcházely ze školy.
,Dobře, budu čekat.´řekla Viola.,Tak zatím.´
,Páááááá.´
Když Viola přišla domů volala jí Serena. Říkala, že nemůže přijet, protože rodiče s ní chtějí jít do divadla. Viola jí řekla, že jí to nevadí, i když to nebyla pravda a popřála jí hezkou zábavu.
Přemýšlela, co má teď dělat. Napadlo ji, že by mohla jít za sestrou.
,Ahoj Zoro.´řekla, když vešla do sestřina pokoje.
,Ahoj.´pozdravila Zora.
Už už chtěla sestru poprosit, jestli by u ní dnes nemohla spát, když si vzpoměla na jejich včerejší hádku.
Když Viola chvíli mlčela začala mluvit Zora.
,Chci se ti omluvit . . . . neměla jsem to říkat, je to tvoje věc s kým se kamarádíš. . . . ale já jsem to prostě říct musela. Nechci, aby ti někdo ublížil, chápeš.´
,Já vim, ale nemůžeš mě chránit na věky. . . . .Hele já musim jít, mám ještě něco na práci.
,Tak dobrou.´
,Dobrou.´řekla Viola a zavřela dveře sestřina pokoje.
Ve svém pokoji si rozdělala učení. Udělala si úkoly a dokonce napsala i referát.
Když se konečně dostala od učení volala jí matka na večeři, ale Viola na ni neměla vůbec chuť. Řekla mámě, že jí není dobře. Matka se hned strachovala, co se děje a Viola jí jako vysvětlení řekla, že zítra píšou důležitou písemku z matematiky, takže je z toho nervózní.
Sklidila si učení a připravila si věci do školy na druhý den. Chtěla si jít dát sprchu, ale uslyšela zvuk, po kterém jí přeběhl mráz po zádech.
,Dobrý večer Violo.´pozdravil Lucian.

Myšlenky- 26.5.09

26. května 2009 v 18:51 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
To byste nevěřili, jak mám denska dobrou náladu. Sice na praxi sem myslela, že zabiju mistrovou a bylo nechutný, neforázný vedro, takže se mi neustále ve vlaku zvedal kufr, ale jinak je všechno fajn. A proč??? No protože Aranel dala na blog moji povídku přítěli můžeš věřit a komenty jsou tam moc dobrý k tomu. Pak za moji dobrou náladu taky může to, že mě napadl novej příběh, ale ještě nevim, jak se s nim poperu, protže v jistejch částech to bude dost obtížný, jelikož nemám z čeho čerpat, protože jsem to nikdy nezažila. . . .
No a poslední důvod je, že se mi povedlo už přepsat další dvě kapitolky Příteli můžeš věřit a asi se vrhnu na třetí, nějak se mi do toho i chce. . . . . .
Tak lide papec a užívejte života . . . . Irma

6.kapitola- Noční návštěva

25. května 2009 v 10:13 | Irma Corwin |  Příteli můžeš věřit


Probudila se okolo třetí ráno, což zjistila, když se podívala na mobil.
Vstala z postele a šla k oknu. Otevřela ho a posadila se na parapet. Chvíli se jen tak dívala na okolí, dokud její pozornost neupoutal měsíc. Jen na něj zírala. Nevnímala nic okolo sebe ani tlukot svého srdce, které se prudce rozbušilo ani svůj vlastní dech. Byla měsícem zcela pohlcena.
Po nějaké nezměřitelné době, mohlo to být pár sekund, ale i pár desítek minut, odtrhla svůj zrak od měsíce a znovu se začala rozhlížet po okolí. Její pohled upoutaly zářivě modré oči a drobný pohyb za nedalekým keřem.
Věděla přesně komu ty oč patří, ale nechápala, co tu Lucian dělá?? Proč sem přišel?? Co jí chce?? A možná se spletla a tam venku je někdo jiný.
Rychle seskočila z parapetu a přivřela okno. Zůstalo otevřené jen na malou škvíru, kterou do jejího pokoje proudil příjemný a osvěžující vzduch.
Posadila se na postel, zády k oknu a mračila se na dveře svého pokoje. Po chvilce si lehla a její pohled zabloudil zpět k oknu. Tam o parapet stál opřený Lucian.
Viola nechápala, jak se sem dostal tak rychle, navíc okno bylo stejně přivřené jako předtím. Čím dál tím víc se utvrzovala v tom, že Lucian je jiný než ostatní, ale jak moc jiný??? To jí musí říct on sám.
,Dobrý večer.´pozdravil.,Doufám, že jsem tě nevyděsil.´
,Ne-ne, nevyděsil.´dostal ze sebe Viola.,Ale co tady dělíte?? V tuhle dobu??´
,Řekněme, že jsem byl poblíž . . . . tak mě napadlo povídat se, jestli jsi v pořádku.´vysvětloval Lucian.
,Proč?´nechápala.
,Měl jsem o tebe starost.
´,A jak ste věděl, že budu vzhůru?´
,Nevěděl.´
,A co byste dělal, kdybych spala?´
,Hm . . . asi to samé, co teď. Prostě bych tu stál a díval se, jak spíš.´usmál se.
,Proč?´Viola už se v tom začínala ztrácet.
Lucian se zasmál a poprvé od doby, co byl ve Violině pokoji se přemístil. Přešel pokoj a posadil se na postel k Violiným nohám.
,Co je tady vtipnýho?´
,Líbí se mi, jak se stále ptáš.´znovu se zasmál.
Viola jen zakroutila hlavou. Už se o tom dál nechtěla bavit, byly věci, které jí v tuhle chvíli zajímaly mnohem víc.
,Řeknete mi už ten příběh?´ptala se.
,Zítra.´odpověděl.,Dnes už je příliš pozdě. Měla bys už jít spát.´
,Ale já nechci.´protestovala.
,Jsem zvyklý prosadit si svou.´řekla a šibalsky se usmál.
,Zkuste mě donutit.´usmála se Viola.
,Nepokoušej mě.´varoval ji.,Mohl bych ti ublížit.´
,Co byste mi mohl udělat?´vysmívala se.
,Odporné věci . . . . pro vás odporné. Pro nás však naprosto přirozené a nezbytné.´řekl chladně. Viola měla pocit, že v pokoji a pár stupňů klesla teplota.
Ztuhla. Najednou ji došlo, že pro ni může být nebezpečný. Vypadal nebezpečně, věčně zahalený v černém plášti se svým zvláštním, ďábelským úsměvem.
Ale proč se s ní chtěl přátelit? Proč chtěl být jejím přítelem, chtěl její důvěru a při tom jí říkal tohle?? To přeci nejde dohromady. Byla z toho hrozně zmatená.
,Měl ste pravdu.Měla bych už si jít lehnout.´řekla, když si byla jistá, že její hlas neprozradí jak se zděšená a jaký má strach.
,Dobrá.´usmál se Lucian a zvedl se z postele.
Viola se v posteli uvelebila do pozice, ve které se chystala spát a sledovala Luciana, který stále stál u její postele.
Začal se k ní pomalu přibližovat, hlavu nakloněnou ke straně. Skláněl se k jejímu obličeji. Viola nevěděla, co má v úmyslu, ale srdce jí opět začalo prudce bít.
Lehce ji políbil na čelo a pohladil ji po tváři. Ruka mu poté sjela na její krk, kde Violu chvíli chladila. Potom dal svou chladnou ruku pryč a odešel k oknu.
,Dobrou noc´zašeptal a vyskočil otevřeným oknem ven.

Daruj krev

24. května 2009 v 21:25 | Irma Corwin |  Krev
Tak nějak sem brouzdala na netu a hledala nějaký krvavý obrázky padl mi to oka tenhle. No a mě napadlo vám sem dám něco ohledně dárcovství. . . . . Já sama chci darovat krev, ale ještě nemůžu. Ale až bud moct, tak ji určo daruju . . . . . .a taky orgány, no po smrti už mi sou stejně k ničemu . . . .


Tragédie se může odehrát kdykoli a kdekoli.
Možná právě v této chvíli někdo potřebuje pomoc.
Kdokoli z nás může právě teď bojovat ze všech sil o svůj život.
Nebuďme lhostejní, pomozme si.
Na těchto stránkách se můžete zaregistrovat do databáze dobrovolných dárců krve, připravených poskytnout krev v naléhavých případech, jako je teroristický útok, živelná katastrofa či jiné tragedie.
Databázi spravuje Ústav hematologie a krevní transfuze v Praze, který se může v případě potřeby obrátit na dárce zaregistrované v databázi.
Děkujeme za Vaši podporu a těšíme se, že společně s Vámi bude databáze dobrovolných dárců krve bohatší.

zdroj:www.darujkrev.cz

Obrázky 3

24. května 2009 v 21:17 | Irma Corwin |  Upíři


AllieKatzGraphics.com!


vampires Pictures, Images and Photos













Zvětšit obrázek vampires35_20070401_1172034837.jpg










Apríl u Cullenových

24. května 2009 v 12:17 | Irma Corwin |  +Stmívání(Twilight)+
EMMETT: Celou noc jsem si lámal hlavu s tím,co provést ostatním.Zítra mělo být totiž 1.dubna - apríl.Rosie z toho byla dost nabručená,protože jsme ji díky hlubokému zamyšlení dostatečně neuspokojil - dokonce jsme ani nerozflákali postel!A když jsem ji kolem čtvrté ráno opustil úplně,se slovy že jí chci koupit dárek, naštvala se na mě a vystrčila mě z okna jako nějakého pobudu.A to jsem ani moc nelhal - v podstatě se dalo říct že jí kupuji dárek. Během hodiny jsem pořídil všechny rekvizity potřebné k mým plánům a vrátil jsem se domů.

Pro Míšu (básnička)

23. května 2009 v 22:33 | Irma Corwin |  Básničky

Kdyby slunce vychladlo a přestalo hřát,
Stačí když tě uvidím jak se budeš smát.
Kdyby hvězdy na nebi jednou přestaly svítit,
Stačí mi jen jediné, za ruku tě chytit.
Kdyby srdce pukalo v ohnisku žalu,
Pohladíš mě po tváři, jen lehce, pomalu.
I kdyby všude mrzlo a já zimou zmírala,
Stačilo by jediné, abych tvou ruku svírala.

Nelze ani vyjádřit pouhými slovy či frázemi,
Že nemohla bych být, kdybys ty nebyla na zemi.
Že nemohla bych existovat kdybys nebyla.
Protože kdyby se tak stalo, má existence by se až moc změnila.

Slzy v očích pálí, přesně v tuhle chvíli,
Když to čteš a jsi vedle mě nebo daleko míli.
Srdce se mi zalyká při myšlence na tebe,
Peklo bude po smrti, za života (s tebou) jen nebe.

Myšlenky- 23.5.09

23. května 2009 v 13:55 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
Ty jo je mi nějak divně, poslední dobou . . . . . Ani nevim čim to je. No možná to bude tim včerejškem, než sem šla spát rafla sem se s nevlastní ségrou a nějak . . . no prostě sem usínala s pocitem, že všechno mi je u prdele a já sem uplně k ničemu. . . .
Ale to zas bude všechno v cajku, doufám . . . ne určo bude všechno fajn, já to vim.
No lidi, tak užívejte víkend, páč venku je hezky . . . svítíčko sluní, zpívačci ptačí, no však to znáte . . . . .
Jo a kdyby se vám chtělo, tak písněte koment . . . . a já teď běžim ven za kámoškama koukat se na fotbal (nuuuuuuuuuuuuuuudaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa) . . . . . . A pak snad prej něco podnikem . . .
Tak zatim . . . . . Irma

Novej dess

23. května 2009 v 13:51 | Irma Corwin |  Kam s tím?
Tak jo lidi už sem tonemohla vydržet. Sice ten předchozí dess byl jako fajn . . . .. ale už to prostě chtělo změnu.
no prostě doufám, že se vám to bude líbit, mě se to líbí a to je hlavní, ne???

5.kapitola-sestra

22. května 2009 v 10:13 | Irma Corwin |  Příteli můžeš věřit
Tak tedy šli. Už nemluvili, jen šli. A oba při tom přemýšleli kam tohle podivné přátelství povede. Protože každý měl své tajemství a Lucian se chystal to své zítra Viole prozradit.

,Tak tedy dobrou noc slečno Violo.´řekl, když stáli přede dveřmi domu jejích rodičů.

,Musíte mi vykat? Víte . . . . vy ste starší a já . . . .prostě na to nejsem zvyklá.´

,Dobrá. Tedy dobrou noc Violo. A na zítřek se budu velice těšit.´

,Dobrou noc.´špitla a zavřela dveře.

První místo, na které zamířila byla kuchyň, měla hrozný hlad. Vyndala si z ledničky jogurt a pustila se do něj.

,Dobrou chuť.´popřála jí Zora, když přišla do kuchyně.

,Hm.´odpověděla Viola a dál se věnovala jídlu.

,Kdo to byl? Ten muž, se kterým jsi přišla?´ptala se hned Zora.

,Jeden můj známej. Proč?´ Viola nechápala proč to zoru zajímá.

,Tobě je 17 a jemu tak . . . . no 24. Ten by se spíš hodil ke mně a ne k tobě.´řekla Zora. A v podstatě to byla pravda, Zora totiž byla o 5 let starší než Viola.

,Myslíš si, že s nim něco mám?´vyhrkla nevěřícně Viola.

,Proč by tě sem jinak doprovázel?´odpověděla otázkou Zora.

,Protože je to gentleman a nechtěl, abych šla v noci sama domů.´vysvětlovala Viola zvýšeným hlasem.

,Mohl ti něco udělat.´vyčítala jí Zora.

,Ne! Nic mi neudělal ani neudělá.´zakřičela Viola. Prudce odstrčila rozjedený jogurt a naštvaně odešla z kuchyně. Šla do koupelny a prudce za sebou zabouchla dveře.

Snažila se na to nemyslet, měla svoji sestru moc ráda, ale nenáviděla, když jí někdo říkal, co má dělat obzvlášť šlo-li o to s kým se stýká.

Šla k umyvadlu a opláchla si obličej studenou vodou, ale to nedokázalo zahnat ty hloupé myšlenky, které jí teď bičovaly hlavu i srdce.

Zapnula kohoutek a příjemně teplá voda začala plnit vanu. Rychle se svlékla a vlezla si do ní. Společně s teplem jí zaplavil i pocit spokojenosti a klidu. Zlé myšlenky se pomalu vytratily kamsi do ztracena a ona pocítila nevýslovnou úlevu.

Asi po půl hodině kdosi zaklepal na dveře.

,Viola? Jsi v pořádku?´ozval se matčin hlas zpoza dveří.

,Jop, sem v pohodě.´odpověděla Viola.

,Zora mi říkala, že jste se pohádaly, tak jsem se jen chtěla zeptat, jak jsi na tom?´vysvětlovala jí matka.

Violu to docela dost naštvalo. Její sestra nikdy nebyla žalovníček, vždycky si to řešily mezi sebou, tak proč do toho teď zatahovala mámu?

,Sem v pohodě.´zopakovala Viola podrážděně a vylezla z vany. Oblékla si černé látkové kraťasy a černé tílko. Pak vylezla ven z koupelny, její matka stála za dveřmi. Podívala se Viole do očí.

,To, co mi řekla Zora mě znepokojilo. Nemyslím si, že je dobrý nápad, aby ses s ním stýkala.´pronesla její matka.

,Ví co? Nech to na mě!´řekla jedovatě Viola a odešla do svého pokoje.

Doufala, že alespoň tady bude mít soukromí a klid, ale jakmile otevřela dveře zjistila, že Zora sedí na její posteli a čeká na ni.

,Můžeme si promluvit?´zeptala se s omluvným výrazem v očích.

,Čekám.´řekla podrážděně Viola.

,Já jen chci, abys byla v bezpečí. Zkus mě pochopit.´prosila Zora.

,Zkus pochopit ty mě.´odsekla Viola.

,Co mám chápat?´nevěděla Zora.

,MĚ! . . . . ale to asi nezvládneš, co?? Asi seš moc zahleděná do sebe!´křičela na ni Viola. Nemohla se ovládnou, prostě už ten hněv ze sebe potřeboval dostat.

,To není pravda.´zašeptala Zora, slzy na krajíčku.

,Ven!´řekla rázně Viola a ukázala ke dveřím.

Zora se zvedla z postele a otřela si oči.

,A neříkej mi, co mám dělat!´upozornila ji Viola, když za sebou zavírala dveře.

Jakmile Zora odešla Viola si lehla na postel a zvřela oči. Zhluboka dýchala a snažila se na nic nemysle, pročistit si hlavu. Po chvíli se jí povedlo uklidnit natolik, že upadla do vytouženého bezesného spánku.

10 způsobů jak naštvat Edwarda

21. května 2009 v 18:17 | Irma corwin |  +Stmívání(Twilight)+
1. Jacob, v době kdy spolu s Edwardem soupeřily o Bellu:"Hele já stejně vim že si Bellu tenkrát opustil kůli Tanye a vrátil ses jen proto, že si nesnesl pomyšlení nato , že by se mnou byla šťastná....
2. Emmet: "Neber si to tak! Určitě nejsi nejstarší otec na světě. Ber to z tý lepší stránky! Už nejsi nejstarší panic!"
3. Aro, když Edward žádal o zabití: "Pomohl bych ti s čímkoli, ale tohle fakt nejde. Já tě potřebuju.....miluji tě..."
4. James, když kousnul Bellu: " Sorry kámo, ale ta tvoje holčina byla fakt k nakousnutí."
5. Alice, když spolu "hrajou" kámen-nůžky-papír: "Fakt je mi to líto, ale zase bych vyhrála."
6. Carislle, když se dozvídá, že jeho syn chtěl spáchat sebevraždu: "Synu, co tě to napadlo? Já měl v plánu tě roztrhat sám když sem se to dověděl! Máš štěstí že si nebyl poblíž..."
7. Rosalie: "Vylepšila jsem ti tvé BMW. Poslala jsem ho ze skály.."
8. Esme, když Edward přijde ze školy velice rozrušn: "Edwarde, miláčku. netrap se. zkus raději nějekou skupinovou terapii. Hlavní je, abys všechny nepozabíjel...."
9. Jasper: "Chápu všechno, ale nikdy nepochopim proč se ženeš do manželství!"
10. Bella u oltáře: "NE!"


http://cullen-clan.blog.cz/0905/10-zpusobu-jak-nastvat-edwarda