Jestli odejdeš, půjdu s tebou. Jestli zemřeš, vem mě s sebou.

Září 2009

19.kapitola- Příjezd

29. září 2009 v 10:00 | Irma Corwin |  Příteli můžeš věřit
Mysleli jste si, že 18.kapitolou to všechno skončilo?? Ale to jste se spletli . . . . protože teprve teď začíná něco krásného a . . . . . . a vlastně nechte se raději překvapit . . . .
Doufám, že se vám tato kapitolka bude líbit . . . . a prozradím vám, že se v ní objeví jedna nová postava, která bude velice důležitá pro další pokračování příběhu . . . .


Kdosi zaklepal na dveře a Lucian zvědavě vzhlédl od polštáře, ve kterém měl zabouřenou tvář a nasávat tak vytrácející se Violinu vůni.
,Vstupte.´pronesl a upřel pohled na dveře.
Dveře se pomalu otevřeli a dovnitř vstoupil mladý muž. Měl kratší černé vlasy, které ostře kontrastovaly s jeho až neuvěřitelně bledou pletí. Oči měl jako noční obloha, temné a plné hvězd.
,Kristiane´vydechl překvapeně Lucian a se podíval na nově příchozího.,CO tu děláš?´
,Přijel jsem navštívit svého bratra.´usmál se Kristian a šel k Lucianovi, aby ho objal. Lucina rychle vstal z postele a pevně objal bratra.
,Dlouho jsem tě neviděl.´řekl Lucian.
,Jsem tu, abych to napravil. Už jsi mi začal scházet.´řekl Kristian a opět se usmál.
Náhle jako by ho něco pratšilo do obličeje ztuhl. Zavětřil vůni neznámé dívky a zhluboka se nadechl. Tázavě se zadíval na bratra.
,Trochu jsem se nudil.´usmál se nevinně Lucina.
,Ty toho nikdy nenecháš, viď?´vyčítal mu Kristian.
Lucian se jen šibalsky usmál a opět se posadil na postel a bratr následoval jeho příkladu.
,Tohle by se líbilo i tobě, bratříčku.´
,O tom silně pochybuji.´zašklebil se Kristian a zívl.
,Určitě jsi po té cestě unavený, odpočiň si, já si mezitím něco zařídím.´řekl Lucian a vstal z postele. Zadíval se z okna, začínalo svítat.
,Buď tu jako doma.´řekl a odešel.
Kristian si opravdu lehl na postel, ale cítil z ní vůni té dívky. Nevěděl proč, ale něco ho na tom dráždilo. Takže raději z pokoje odešel a zamířil na prohlídku bratrova sídla.
Lucian se mezitím vydal zpět k domu Violiných rodičů. Usadil se na větvi jednoho stromu u nich na zahradě. Měl tam odtud perfektní výhled do Violina pokoje. Na posteli tam stále leželo její tělo, takže tu byl v čas, nikdo ještě její tělo neobjevil.
Zajímalo ho, jak se budou tvářit, až její tělo najdou, hlavně Violina sestra, Zora. Škodolibě se usmál, když si představil, že zrovna ona by mohla objevit její tělo.
Neměl ji rád, už od samého začátku. Protože to ona obracela Violu proti němu, mohla mu tím zkazit celou jeho hru, ale nezkazila, naštěstí. Naštěstí pro ni, protože kdyby se jí to povedlo ,nezabil by jenom Violu, ale taky ji.
To vlastně není tak špatný nápad, napadlo ho. Proč ji ještě trochu nepotrápit, proč trochu neprodloužit tuhle hru, když je to možné.
Zalíbilo se mu to víc, než očekával.
Za ním se cosi hnulo, ale on se neotočil, protože někdo právě vešel do Violina pokoje. Zora. Přistoupila k sestřině posteli a pohladila ji po tváři. Náhle vykřikla a z očí jí začaly téct slzy.
Do pokoje hned přiběhli i její rodiče a nemohli uvěřit svým očím, když to viděli.
Lucian se neubránil úsměvu.
,Jsi masochista, víš to?´pronesl znechuceně jeho bratr, když to viděl.
Lucian nic neříkal, jen dál pozoroval nářek tří lidí.
,Jak se na to můžeš jen tak dívat? Jak můžeš být tak bezcitný?´ptal se ho Kristian.
Lucian se na něj konečně podíval, stále se usmíval, bratrova slova nebral na vědomí.
,Nemáš spát?´
,Nemůžu spát na místě, kdes ji zabil.´pronesl znechuceně Kristian a seskočil na zem.
Lucian jen zvedl oči v sloup a následoval svého bratra.
,Byla to jen hra.´bránil se.
,O to je to nechutnější.´vyčítal mu Kristian.
,Víš co, už se o tom nebudeme bavit, ano? Vraťme se zpět do mého sídla, opravdu už si potřebuješ odpočinout.´
Oba se tedy spolu mlčky vraceli hustým lesem do Lucianova sídla.

Myšlenky- 26.9.09

26. září 2009 v 8:45 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
Zdar lidičky . . . . ty jo, ani nevíte, jak ráda bych vám napsala, co všechno se děje, ale nejde to . . . . Tak vám jenom řeknu takový ty blbosti, že se mám celkem fajn, že zase tak nějak kouřim ( jsem hrozný prase, já vi, ale nějak se nemůžu pomoct) . . . . . .
S kámoše je to teď docela fajn. Možná si myslí, že jsem se včera urazila nebo tak něco, ale já jsem jenom byla překvapená a taky . . . . pravda trochu jsem se báal, že tam budu jenom sedět a křenit (což se taky chvílema dělo), ale bylo to v pohodě (celkem) . . . .
Jo a co??? Jak užíváte prodloužený víkend???
Já musím pořád něco řešit a taky se učit, ale aspoň mám co dělat a nemusim myslet na pi*****y !!!!

Ach . . . já bych se tak ráda vrátila do Itílie, s holkama z našeho pokoje a s Kubou . . . a všichni bysme dělali blbosti jako před tim a bylo by to super . . . .


18.kapitola- Naivka

25. září 2009 v 16:09 | Irma Corwin |  Příteli můžeš věřit
A tady je ta druhá slíbená kapča . . . . .


,Rozmysli si to pořádně Violo, nebudu svou nabídku víckrát opakovat.´upozornil ji Lucian.
,Nechci.´pronesla rozhodně a bez jakéhokoliv přemýšlení.
,Opravdu? Copak ty netoužíš po nesmrtelnosti?´ptal se jí.
,Ne, unudila bych se k smrti. Rači prožiju jeden plnohodnotnej život, než žít věčně a a bejt vrah!´odpověděla a nechutí.
,To je velice zajímavý názor. Za jiných okolností bychom spolu mohli na toto téma polemizovat.´zamyslel se.
,Za jiných okolností.´odfrkla a protočila oči.
Lucian ji lehce políbil na krk. A znovu a zas . . .
Brzy se jeho něžné polibky proměnily v horlivé a chtivé.
Violino srdce bilo jako o závod.
Už nevnímala , co se kolem ní děje. V hlavě si vytvořila iluzi, že se vznáší vesmírem a chladné střípky jí hladí po těle. Ale byla to Lucianova ruka, která chlípně a chtivě hladila Violino tělo.
Lucianovy polibky na chvíli ustaly. Pak ji ale bez milosti prokousl pulzující krční tepnu. Krev, která se u rány řinula byla sladká jako Viola, voněla jako Viola a chutnala jako ona . . .
Bránila se, snažila se nevnímat tu bolest na krku, ale nešlo to.
Cítila jak každou vteřinou víc a víc slábne. Věděla, že kdyby ji Lucian nedržel, upadla by. Ale asi by ani necítila žádnou bolest.
Lucian vzal Violu do náručí, ústa stále přisátá k jejímu krku, a odnesl ji na postel.
Violino srdce sláblo, cítila to, oba to cítili.
Viola litovala své naivity, ale dobře věděla, že kdyby měla možnost, udělala by to znovu, přesně stejně.
Náhle pocítila zvláštní tlak na srdci. S tělem už nemohla hýbat a byla jí hrozná zima. Ale chtěla ještě něco říct.Vyhledala všechnu energii, kterou ještě v těle měla a použila ji k tomu, aby řekla jen dvě slova.
,Miluju tě.´hlesla
Lucian ale nepřestával pít, protože už brzy měl její život skončit.
Teprve, když dopil poslední kapku její lahodné a sladké krve, odtrhl od ní svá ústa.
,Naivko.´zašeptal jí do ucha, i když už ho nemohla slyšet.
Vzal její mrtvé tělo a odnesl ho zpět do domu jejích rodičů. Položil ho na postel. Vypadalo jako by jen spala, až na to, že byla hrozivě bledá a nedýchala. Navíc na krku měla dvě čerstvé, malé, krvavé ranky.
Naposledy ji políbil na čelo, na dobrou noc a odešel.
Když se vrátil do svého sídla hned zamířil do pokoje, kde byl před tím s Violou. Stále v něm cítil její teplo, její vůni, pach její krve . . .
Všiml si, že pár kapek její lahodné krve zůstalo na polštářích v posteli. Bleskurychle k ní došel a sáhl po jednom z polštářů, byl ještě teplý.

(Jestřába milovala slepička- do svého posledního peříčka)

17.kapitola- Hračka

25. září 2009 v 16:08 | Irma Corwin |  Příteli můžeš věřit
Chtěla bych se vám hrozně omluvit, že jste museli na další kapitolku čekat tak dlouho, ale nebyl čas a pak byli jisté technické potíže . . . .
Ale na tom nezáleží, protože te´d je tu další kapča, tak doufám, že se vám bude líbit . . .
P.S.: A jako bonus za vaše čekání vám sem dneska dám ty kapitolky dvě :-)


,Ale já jsem ti věřila . . . . a tys mi lhal.´obvinila ho.
,A co jsi čekala?´zeptal se Lucian a začal přecházet po pokoji. ,Čekala jsi hodného upírka, který se kamarádí s lidmi?? Jestli ano, tak jsi opravdu velice naivní.´
Viola vstala ze země.
,Tak co po mě chceš?´zeptala se.
,Přeci tvou krev.´řekl a jeho oči přímo hořely.
,Tak si ji vem!´řekla rozhodně Viola a netáhla k němu ruku.
Lucian nesouhlasně zakroutil hlavou a chytil Violu za nataženou ruku.
,Nebuď hloupá Violo, tak snadné to nebude.´řekl a prsty začal přejíždět po Violině zápěstí,
,Kdybych tě chtěl jen zabít udělal jsem to, když jsme se poprvé setkali . . . Ale já chci něco víc .. . chci si hrát, bavit se.´pronesl a zadíval se jí do očí.
Viola se něj vyděšeně dívala.
,Jsem jenom hračka?´ptala se.
,Ne . . . .jsi má oblíbená hračka. Opravdu jsi mi přirostla k srdci, v tom jsem nelhal, ale ne na tolik, abych tě nezabil.´řekla klidně a pustil její ruku.
Viola utekla ke dveřím.
,Ale já nechci bejt žádná hračka!´řekla rozhodně a chtěla odemknout, ale v zámku nebyl klíč.
Lucian si odkašlal a Viola se na něj podívala. Klíč měl jen tak jakoby nic položený na dlani.
,Od kdy mi záleží na tom, co ty chceš?´zeptal se s pozvednutým obočím.
,Nikdy tě to nezajímalo.´řekla s nechutí.
,Omyl. Zajímalo mě to, když se mi to hodilo.´
Viola se už necítila vyděšená, nyní se cítila spíše odevzdaně a apaticky. Už jen čekala na to, kdy to Lucian ukončí, ale on se k tomu stále nějak neměl.
,Top tu budeš pořád jenom kecat nebo už to skončíš??´
,Dávej si pozor na jazyk!´řekla podrážděně a prudce ji přimáčkl ke stěně. Jednou rukou jí držel po krkem a druhou drtil její bránící se ruce.
Políbil jí, drsně a toužebně. Viola se seci bránila, ale nebylo jí to nic platné.
Po chvilce jí pustil a kousek od ní poodstoupil. V tu chvíli Violu něco napadlo. Dnes v noci zemře, to věděla jistě, ale nechtěla zemřít s pomocí Luciana.
Kousek od ní bylo okno. Nebylo by těžké vyskočit z něj a rozhodně by to byla lepší smrt ,než se nechat vysát tímhle šílencem. Nechtěla se mu vzdát, nechtěla být jeho hračkou, která ho na slovo poslouchá.
Měla na výběr, a vybrala si.
,Víš, já sem hned od začátku věděla, že si hajzl.´řekla a pohledem jen na vteřinku zabloudila k oknu.
,Vážně?´zeptal se udiveně Lucian.
,Jo.´řekla a pomalu se začala posunovat k oknu.,Bylo mi to jasný hned od začátku. Je to na tobě vidět, máš to v očích . . . ´
Už byla jen necelý metr od okna, když znovu ucítila Luciano chladné a silné sevření.
,Mě neutečeš.´zašeptal jí do ucha.
Viola mu poloila hlavu na remeno.
,Já vím.´řekla s povzdechem.
,To je život. Ale ty již brzy zjistíš, co je po smrti.´
,Já vím.´zopakovala.
,Ale nemusí to tak být, nabízím ti možnost vybrat si . . . nabízím ti věčný život.´
,Nechci ho!´řekla Viola rozhodně a s nechutí. Ztloukla si tak poslední hřebík do své pomyslné rakve.


Nový měsíc: Rozšířený trailer a HD (české titulky)

20. září 2009 v 16:18 | Irma Corwin |  +Nový měsíc+
Na téhle adrese (http://www.gorilla.cz/article/7936-novy-mesic-rozsireny-trailer-a-hd-ceske-titulky.html) najdete rozšířený new moon trailer a to s českými titulky a taktéž některé promo fotky . . . .

Jsem z5

20. září 2009 v 16:12 | irma corwin |  Myšlenky a pocity
. . . a jsem děsivě, ale opravdu děsivě unavená a celá rozlámaná . . . . všechno mě bolí, nohy mám nateklý a v zádech mi křupe . . . . ale stálo to za to . . . . sice cesta byla noční ( i denní) můra, ale fakt to tam bylo supr . . ..
Ochotná a milá obsluha, vynikající jídlo, suprový přístup učitelů a řidičů . . . . a mrtě moc srandy . . . .
Klidně bych si to ještě o týden, dva, tři, čtyři . . . protáhla.
Taky jsem si koupila nové šaty a kabelku . . . mám z toho radost . . . .

no zkrátka totálně jsem si to užila a omlouvám se (hlavně Nakiře) , že jsem se nerozloučila . . . .

Jop a ještě bych se chtěla omluvit, že sem asik chvilku nedám další kapči ki příteli můžeš věřit, prostě to asik nestihnu . . . .
vaše vysmátá a vysluněná Irma Corwin :-D

Odjíždím do Itálie

11. září 2009 v 14:02 | Irma Corwin |  Kam s tím?
Jelikož vůbec nemám čas, jen ve spěchu vám sem píšu, že příštích devět dní ztrávím v Itálili, takže na blog nic nebude přibývat . . .
Až se vrátím, tak snad budu mít víc času na to, abych sem něco dávala . . .
Zatím se mějte . . . . . Irma . . .

Myšlenky- 6.9.2009

6. září 2009 v 7:54 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
Takže . . co je u mě novýho?? Něco super. mám pejsánka :-D
Jsem z ní, je to fenka, úplně na kaši . . . . . sice trošku prudí jako všechny štěňátka, ale za čas to bude určitě cajk . . . .

a tady máte fotečku:

Myšlenky- 2.9.2009

2. září 2009 v 12:13 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
No . . . .prázdniny skončily, škola začala . . . . .
nevim, co bych měla psát . . . jop, asik něco ve stylu, že jsem děsně odvařená, že zase začala škola, ale to je blbost . . . . .
Vůbec nemám čas na kamarády a oni nemaj čas na mě . . . učit se mi nechce a venku je hnusně . . . . .
Ale dá se to zvládnout, tak jako všechno . . . .
Takže lidičky, přeju hezkej start a užívejte sluníčka, protože blrzo zmizí a pak bude konečně pro mě příjemné počasí . . . . .
Irma Corwin

Green Day For ever :-D

2. září 2009 v 12:09 | Irma Corwin |  Skupiny
Click to view full size image