Jestli odejdeš, půjdu s tebou. Jestli zemřeš, vem mě s sebou.

Prosinec 2009

Tyranova panenka (Básnička)

28. prosince 2009 v 11:44 | Irma Corwin |  Básničky
Tyranova panenka:
Do lidí vrážíš, jakoby to byly jen sloupy,

Jsi malý kluk, tak hloupý, tak hloupý.
Já jsem tvá panenka, holčička na hraní,
Která se slovy až moc to přehání.
Zvedáš mě z postele, jdeme si hrát,
Křičím a mlátím tě: "Stát, stát!"
Směješ se panence, která se brání,
Malou svou hlavinku před tebou sklání.

"Jednou tě překonám, můj velký pane,
Co se má stát, to jednou se stane.
Uteču a jednou volná budu,
Uteču, pudu, pudu, pudu!"

Na posteli panenka leží,
Pláče, pláče a dýchá stěží.
Vlasy má chudinka zacuchané,
Šatičky od krve umazané.
Roztrhnutý má jeden ret,
Přeje si zemřít, hned, hned.

Ten tyran, co jí to způsobil,
Co na postel ji zahodil,
A nechal ji tam jen tak být,
Měl chuť i sobě napálit.
Panence své milované ublížil,
Lásku svou nenávistí skryl,
Všechno opět pokazil,
Takový on prostě už byl.

Panenka pláče pro svého tyrana,
Tyran ruce v pěsti zatíná.
Chce, chce to všechno napravit,
Vrací se k panence, "Jdeme se pobavit?"

Myšlenky- 27.12.2009

27. prosince 2009 v 22:08 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
Po tom, co jsem se včera vrátila z jednoho klubu jsem si uvědomila, že je načase udělat si v životě tak nějak pořádek. A dneska mi jeden můj skvělý kamarád řekl, že mi závidí, že mám Mišku . . . . . a já jsem za to vážně ráda.
No, to vás ale asi moc zajímá, že??
Co se blogu týká, tak zatím bohužel nevím, kdy dodám novou povídku. Sice už ji mám napsanou, ale jen na papíře a musím ji přepsat. Ale slibuju ,že to co nejdřív napravím . . . .
Irma Corwin

Jackson´s official site

26. prosince 2009 v 10:18 | Irma Corwin |  Herci
TaK tady máte oficiální sice Jacksona . . . . .Jsou tam fakt moooc krásný fotešky, tak tam mrkněte . . . . . .



jroholiday

Jackson Rathbone- fotešky

26. prosince 2009 v 10:15 | Irma Corwin |  Herci

jacksonRathbone2.jpg image by tohsinyee
jasperrr-1.jpg Jacksone Rathbone image by Sazuna_Kyoto
25th Birthday

Mišulce (básnička)

22. prosince 2009 v 20:37 | Irma Corwin |  Básničky
Zase a opět jedna citovka pro Mišku . . . . jí si prostě nemůžu pomoct . . . .

Proti tvé kráse je drahokam jen
pouhým kamenem,
Hloupý šutr a nic víc.
Jsi jako hvězda, ta nejjasnější na nebi,
Vznášíš se tam bez hranic.

Když zahlédnu slzu ve tvých čokoládových očích,
Pláču, pláču s tebou.
Šla bych za tebou na konec světa, na Sibiř,
Co na tom, že mě nohy zebou.


26.kapitola-Epilog

20. prosince 2009 v 12:55 | Irma Corwin |  Příteli můžeš věřit
Tak a je tu poslední díl . . . . . kruh se uzavírá a všechno bude tak, jak to má být . . . . nebo ne?

Ráno, když se Zora probudila vypadala ještě hůř, než když šla spát. Rty měla popraskané a bledé jako zbytek jejího obličeje. Oči měla vyhaslé a pod mini fialovo-modré kruhy, které říkaly, že se moc nevyspala.
,Jak se cítíš?´zeptal se jí starostlivě Kristian.
,Fajn.´zasípala Zora.
,Nelži.´napomenul jí a pohladil ji po bledé tváři.
,Nic mi není vážně.´snažila se ho uklidnit. Jenomže Kristianovi se v hlavě zrodila myšlenka, která ne a ne odejít. A nebyla vůbec hezká.
,Co se děje?´zeptala se ho, když si všimla, jak jeho oči pomalu pohasínají.
,Řekni, co všechno se včera stalo . . . všechno od té doby, co tě unesl.´požádal ji.
,No . . . . když jsme dorazili sem svázal mě. Chvilku tu pak jenom chodil po místnosti a řekl něco jako, že už jdeš a něčeho se napil . . . .a pak už víš, jak to bylo dál . . ´odpověděla.
Kristian se zamyslel. Měl velké podezření, že Lucian chtěl Zoru otrávit.
,Počkej tady, hned se vrátím.´řekl a odešel.
Šel do Lucianovy ložnice a na stole tam našel přesně to, co hledal a co nechtěl najít. Skleničku s jedem. Upírům neublíží ani lidem, ale jen do doby, než se jim dostane do krve. A protilék zatím není znám.
Kristian vzal skleničku a mrštil jí o zeď. Tak tohle byl jeho plán. Nešlo mu o smrt Kristiana, jak tvrdil, šlo mu o to, aby zabil Zoru a způsobil bolest Kristianovi.
Neměl ponětí o tom, kolik času jí zbývá ani jak jí pomoct, ale nechtěl se jí vzdát, nemohl.
Vyběhl z Lucianova pokoje a zamířil do svého, kde na posteli seděla Zora. Ústa měla překrytá rukama a kašlala. V obličeji byla celá rudá a oči měla vytřeštěné.
Lucian k ní přiběhl a snažil se jí nějak pomoct, ale nevěděl jak.
Když dokašlala, usmála se na něj.
Kristian jí úsměv opětoval a snažil se, aby se tvářil, co nejpřirozeněji, ale nějak mu to nešlo.
,Nemusíš se snažit. Já vím, co mě čeká . . . .´přiznala sípavě.
,Jak o tom víš?´zeptal se sklesle.
,Došlo mi to, když si sem vešel.´
Kristian vzdychl a sklopil hlavu.
,Nedělej si starosti. Netrap se , prosím.´prosila ho.
,To nejde.´řekl s povzdechem.
,Odpočin si . . . . kdyby mi nebylo dobře, tak tě probudím, ano??´navrhla.
,Ale . . ´nestihl říct víc, protože ho Zora políbila.
,Tak dobře.´řekl potom a uvelebil se v posteli.
Za chvíli opravdu usnul.

Zora se dívala na jeho tvář plnou starostí. Starostí, které mu způsobila ona, a které mu bude i nadále působit.
Tiše vstala z postele a vyšla na chodbu. Procházela hradem a hledala schodiště, které by jí zavedlo výš.
Nakonec došla až do jakési věže.
Otevřela dveře a vyšla ven. Byla zima a vítr bičoval její zmrzlé tělo.
Přistoupila až k okraji a posadila se na kamennou hradbu. Rukama si objala kolena, ale stále jí byla zima a zuby jí hlasitě drkotaly.
Chvíli tam jen seděla a přemýšlela, jestli to má opravdu udělat. Nechtěla, aby se trápil kvůli tomu, že si něco udělá, ale bude to lepší, než aby se na ni díval a ona viděla ten výraz v jeho očí, vyhasnuté nebe.
Postavila se na hradbu a chystala se skočit, ale uslyšela zvuk, jak někdo otevírá dveře.
Byl to Kristian, kdo jiný. Nechápavě se na ni díval.
Chtěla by mu toho tolik říct, ale nemohla. Nemohla už na nic čekat a tak prostě udělala ten krok, jeden krok do prázdna.
Po celou tu dobu se na něj dívala. Takže viděla, jak se výraz jeho obličeje změnil, když udělala ten krok. Jak jí chtěl zachránit, ale nebyl dost rychlý.
Zastavil těsně před hradbou. Podíval se k nebi a zakřičel Zořino jméno. Pak se sesunul na zem a zhluboka dýchat.
Bylo to, jako by mu někdo vyrval srdce. Jakoby už neexistoval.
Musel odtud odejít. Vrátil se do bratrova pokoje a díval se na krev , kusy masa a tělo svého bratra.
Život pro něj bez Zory už neměl smysl, jeho život vlastně neměl nikdy smysl.
Věděl, že existuje víc způsobů, jak zabít upíra, ale tenhle jeden mohl praktikovat hned. Vypít spoustu krve mrtvého upíra, je to jako jed.
Naklonil se nad bratrovým tělem a začal pít. Bylo to odporné, nejraději by přestal, ale nemohl. Chtěl to skončit.
Když už v bratrově těle nebyla ani kapka krve odtrhl svá ústa od bratrova krku.
Cítil se malátný a slabý, jak upíří krev pomalu putovala po jeho těle. Pomalu, ale jistě ho zabíjela a on smrt vítal jako znovuzrození, vykoupení z bolesti a utrpení, kterým si prošel.
Lehl si na zem. Chtěl se dívat na strop, ale jeho oči chtěly být za každou cenu zavřené. Objevovaly se mu před nimi hvězdičky.
Jed už byl v mozku. Kristian věděl, že nastává konec. Ty hloupé hvězdičky ho rozčilovaly, chtěl myslet na něco jiného a podařilo se mu to. Jeho poslední myšlenka patřila Zoře. A pak se hvězdičky vytratily a on zůstal sám v chladné a neúprosné tmě . . . .

25.kapitola-Uteč Kristiane

20. prosince 2009 v 12:53 | Irma Corwin |  Příteli můžeš věřit
Tak a máte tu první ze dvou slibovaných kapitol . . . . tak si ji užijte a pište komentíky , , , , , , , ,

Lucian seděl na větvi jednoho z mnoha stromů a díval se na Zoru. Seděla na posteli a se zasněným výrazem sledovala oblohu.
Musel se usmát, vymyslel naprosto geniální plán.
Zora vstala z postele a otevřela okno. V tom do jejího pokoje vpadl Lucian. Jednou rukou jí chytil kolem pasu a druhou jí držel ústa, aby nemohla křičet.
,Ahoj princezničko.´pozdravil jí.,Mám pro tebe dobrou zprávu.Brzo uvidíš svého miláčka.Špatná zpráva ale je, že dnešní noc nepřežije.´zasmál se a vyrazil se Zorou do svého sídla.
Kristian se neklidně převaloval ve své posteli. Zhluboka se nadechl a prudce se na posteli posadil. Ucítil vůni, kterou velice dobře znal, ale kterou by tu cítit neměl a to ho děsilo.
Cítil Zoru a když se velice pozorně zaposlouchal, mohl slyšet zběsilý tlukot jejího srdce a její tichý pláč.
Bleskurychle vstal z postele a zamířil za zvukem jejího nářku. Proběhl dlouhou chodbou a octl se v Lucianově pokoji. Tam na posteli seděla Zora a plakala. Oči měla naletké a mokré od slz. V puse měla roubík a ruce měla za zády svázané.
Když uviděla Kristiana, vytřeštila oči a něco mu chtěla říct, ale naprosto nic jí nebylo rozumět.
Kristian k ní přiskočil a roubík jí z úst sundal.
,Uteč kristiane. Prosím, běž!!´plakala Zora.
Kristian nechápal proč to říká. Chtěl vědět, kdo jí to udělat a v zápětí to také zjistil.
,Na vás je krásný pohled.´řekl Lucian, který stál ve dveřích. Na tváři typický úšklebek.
Kristian se něj nenávistně podíval.
,Copak se děje bratříčku??? Měl bys mi děkovat, že jsem ti ji donesl až sem a ne se na mě takhle ošklivě dívat.´řekl Lucian s úsměvem.
,Kristiane běž.´prosila Viola.
Kristan se na ni jen podíval. Stále tomu všemu nerozuměl, ale bylo mu to jedno. Sundal provaz z jejích rukou a chtěl s ní odejít, ale do cesty se mu postavil Lucian.
,Uhni!.´rozkázal mu Kristian.
Lucian se jen usmál.
,Nech ji odejít.´přikazoval mu Kristian.
,Ona klidně odejít může.´řekl Lucian.
Kristian to nechápal.
,Tobě to stále nedochází, že??? Mě nejde o ní, jde o tebe . . . teprve až zabiju tebe půjdu si smlsnout na ní.´řekla zasněně Lucian.
Kristian pustil Zořinu ruku a prudce strčil bratra do hrudníku. Ten přeletěl na druhou stranu místnosti a narazil do postele, kterou při tom rozbil.
,Jdi.´přikázal zoře, ale ta se od něj nehnula ani na krok.,Přijdu za tebou, přísahám.´
Zora se ho tedy neochotně pustila a chtěl odejít, ale v tom jí chytil Lucian, který využil jejich chvilkové nepozornosti.
Držel Zoru zezadu kolem pasu a z krku jí odhrnoval vlasy.
,Jestli jí nechceš, tak já si dám říct.´usmál se a jeho dlouhé špičáky se zabořily do Zořiny krční tepny. Zora vykřikla a vyděšeně se dívala na Kristiana. Ten bleskuryhle přiběhl a vyrval Zoru z Lucianova sevření.
Z ranek na Zořině krku se řinulo nepřiměřeně velkémnožství krve a Zora byla viditelně slabá, zdálo se, že každou chvíli omdlí. Kristian jí rychle položil na zem.
,Hned se vrátím lásko.´zašeptal a vstal.
Lucian stál naproti němu a čekal, co udělá. Adrenalin jim proudil v žilách a oba už chtěli boj. Tvrdý a nemilosrdný.
První zaútočil Lucian, ale bratr se jeho ráně vyhnul. Kristian tedy využil příležitosti a dal bratrovi pěstí. To se ovšem Lucianovi nelíbilo a také dal Kristianovi pěstí.
Znovu stáli proti sobě. Jenomže u dveří teď stál Kristian a Lucian stál zády k Zoře.
,Kristiane.´zašeptala Viola a oba se na ní podívali.
Kristian využil bratrovy naprosto fatální chyby a zakousl se mu do krku. Lucian vykřikl a snažil se ze sebe bratra dostat, ale Kristian se nenechal. Drásal bratrův krk a odhazoval kusy masa kolem sebe. Byl neuvěřitelně rozzuřený.
Skončil s tím teprve, když se Lucian přestal bránit. Slezl z něj a teprve teď si uvědomil, co všechno udělal a že se na něj dívala Zora.
Rychle se k ní otočil a setřel si krev z úst.
Zora se na něj dívala trochu vyděšeně. V obličeji byla bledá a zrychleně dýchala.
Kristian k ní přistoupil a pomohl jí vstát. Přitulila se k němu a on ji objal.
,Promiň, tohle jsi neměla vidět.´omlouval se jí.
Zora, ale nic neříkala. Chtěla už jenom být s Kristianem a nemyslet na nic. Chtěla zapomenout na všechno, co jí kdy Lucian udělal a i na to, že vůbec kdy existoval.
,Miluju tě.´zašeptala a omdlela.
Kristian vzal její bezvládné tělo do náručí. Odnesl jí do svého pokoje.
,Kde to jsme?´ptala se malátně, když se probrala.
,U mě v pokoji, musíš si odpočinout.´
Zora přikývla.,Jsem hrozně unavená.´
Opřela se o Kristianovo rameno a usnula.
Kristian ji lehce položil na postel a lehl si vedle ní. Celou noc ji sledoval a neustále se ujišťoval, že je v pořádku.

18.12.2009

18. prosince 2009 v 22:47 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
Lidičky, lidi . . . . . . dneska to u Toma bylo super, protože měl super náladu a prostě super. Jenom jsem si vzpomněla na to, co bylo a teď je mi trošku smutno, ale všechno se dá napravit a já na tom omentálně pracuju . . . .
No ale přejděme k věcem týkajícím se blogu. Jako Vánoční dárek dostanete hned dvě kapitoly příteli můžeš věřit . . . . . a to poslední dvě . . . . !Pak tu sice chvilku nebudu nic přidávat, co se týká povídek, ale to se snad časem změní . . . .

No právě jsem zjistila, že napravím asi tak velký, ho dně velký hovno . . . . ale nevadí, budu na ženský fakt!! Chjo, no to je jedno, stejně to asi nechápate . . . .
Tak se lidi mějte hezky, buďte k sobě hodný, aspoň o Vánocích a nenechce ostatní, aby vás trápily no a vy je taky moc netrapte, ať srdíčko nebolí, tak jako teď mě !!!!!
Irma Corwin

Myšlenky 13.12.2009

13. prosince 2009 v 11:28 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
Zdravím lidi, a opět upozorňuju, že nestíhám. Takže nic novýho tady nepřibyde během totohle týdne. Možná tu ale něco bude v sobotu, jestli to stihnu. Fakt se omlouvám, ale je toho moc.

Jinak se mám celkem dobře nebo se o to aspoň snažím, ale lítám z jednoho do druhého, mám tunu učení a teď ještě takový problémy s kámošema :-(

Prostě sem časem něco přibyde, ale nevim kdy, prostě nevim . . . .

Chtěla bych (básnička)

4. prosince 2009 v 22:25 | Irma |  Básničky
Tak takhle nějak to vypadá, když požiju a pak píšu . . . . .
Chtěla bych . . . . . . .

V koutku duše snít,
Trochu štěstí mít,
Smutek zahodit,
Znovu se narodit?
Lásku se štěstím,
V srdci nezmestím,
Stín a obavy,
věčné opravy.
Sen a skutečnost,
Láska, touha, zlost,
Prášek na nose,
Slzy odnese.
Trochu poznání,
Tak moc zklamání,
Slzy ze strachu,
bolest bodláků.
Mizí potichu,
Hlavičky hřebíků,
Trocha života,
Naději neskýtá.
Malá ranka na kůži,
I ďábel už se zadlužil,
Krev je i na tváři,
Věční jsme smolaři.
Lásky přibude a pak zas zmizí,
A my najednou jsme si cizí.
Slza v očích mých a hrubá slova,
Všechny mé obavy opět uschová.

24.kapitola- Odjeď

4. prosince 2009 v 17:48 | Irma Corwin |  Příteli můžeš věřit
Tak po dlouhé době další kapča . . . . . Jak už jsem řekla je to proto, že jsem pracovala na něčem jiném, ale už je to hotové a jsem z toho totálně nadšená :-D
Takže si vychutnejte další kapču, protože je to jedna z posledních . . . . . jo a děcka pište komenty . . . .

Zapletla si prsty do jeho vlasů a ještě více si ho k sobě přitáhla. Chtěla ho, moc ho chtěla. Ale co pro ni bylo důležitější on nebo pomsta?
Odtrhla se od něj.
,Jak se jmenuješ?´zeptala se na první věc, která ji zajímala.
,Kristian a ty?´
,Zora.´
,Krásné jméno.´usmál se.
,Kristiane já . . . . . . já bych od tebe něco potřebovala.´přiznala sklesle.
,Co?´zeptal se dychtivě.
,Odjeď, odjeď a už se nevracej.´prosila ho.
,Proč?´
,Protože musím zabít tvého bratra . . . . za to, co provedl Viole.´
,To ti nedovolím!´řekl zatvrzele.,Nejde o to, že by mi na bratrovi tolik záleželo, ale jde o tebe. Sama to nezvládneš.´
,Tak mi pomoz.´navrhla.
,To nemůžu. Ačkoliv se na věci díváme každý jinak a moc si nerozumíme, stále je to můj bratr.´
Položila mu hlavu na rameno.
,Prosím tě, nedělej to.´zašeptal.
,Musím.´
,Ale já se nebudu dívat na to, jak tě zabije.´
,Tak odjeď.´
Povzdechl si.
,Vidíš všechno tak jednoduše.´
,Protože to je jednoduché.´
Znovu si povzdechl.
,Nenechám tě to udělat!´řekl a pohladil ji po vlasech.
,Jak mi v tom chceš zabránit?´vysmívala se mu.
,Odjeď se mnou. Odjedeme pryč a na všechno zapomeneme. Prosím.´zaprosil.
,Já nemůžu.´
Lehce jí políbil do vlasů, potom vstal. Chtěl odejít, ale Zora ho chytila za ruku a otočila si ho k sobě, potřebovala mu vidět do očí.
,Slib mi něco.´
,Co?´
,Že odjedeš a už se sem nevrátíš.´
Zakroutil hlavou.
,Kristiane, prosím.´
,Ne, to neudělám.´
Zora se na něj zamračila.
,Ublížíš tím jenom sobě.´řekla chladně.
,Hlavní je, že ty budeš v bezpečí.´
,To budu až bude on mrtvej!´křikla na něj.
Zadíval se do země, věděl, že má pravdu. Ale přeci nemohl zabít vlastního bratra.
,Promiň, nemyslela jsem to tak.´řekla, když se uklidnila a objala ho.
Odstrčil ji od sebe.
,Musím jít.´vymlouval se.
,Budeš tu zítra?´ptala se.
,Ne.´
,A pozítří?´
,Ne´
,A odjedeš?´
,Ne! . . . podívej to, co děláme není správné, ale to neznamená, že na tebe nebudu dávat pozor, záleží mi na tobě.´
Přikývla.
,Sbohem.´zašeptal a chtěl odejít, ale Zora ho zezadu objala a omotala mu ruce kolem hrudníku.
,Nechci tě ztratit. Jsi pro mě hrozně důležitý, až moc důležitý. . . . . . Viola si mohla sama za to, co se stalo. Všichni jsme jí říkali, ať toho nechá, ale ona nechtěla, bylo to její rozhodnutí a ona si za něj nese následky.´
,Co tím chceš říct?´nechápal.
,Kašlu na nějakou hloupou pomstu. Viole to život nevrátí a mě to při nejlepším život zkazí, protože nebudu moct být s tebou . . . . . Neodcházej.´zašeptala mu do ucha a lehce ho na něj políbila.
Kristian se k ní otočil čelem, aby se jí mohl dívat do očí.
,Ale to tě před Lucianem neochrání . . . .. odjeď se mnou.´prosil ji.
,Tak dobře.´rozhodla nakonec. Chtěla být jen s ním, chtěla aby byl šťastný.
,Musím jít, ale zítra se tu uvidíme ve stejnou dobu jako dnes, ano?´
,Budu tady.´řekla Zora a přitáhla si ho k sobě, aby ho před odchodem mohla ještě políbit.
,Miluji tě.´zašeptal a zmizel, jakoby nikdy neexistoval.
Zora se pomalu vydala domů.

U.D.G. - Éterická

3. prosince 2009 v 5:49 | Irma Corwin |  Videa
super písnička od super kapely se super textem . . . . :-)


Michael and Teyla- Eden

3. prosince 2009 v 5:46 | Irma Corwin |  Videa
Tak tohle je moje srdceční záležitost . . . . .Michael Kenmore a Teyla Emmagan ze stargate Atlantis (doporučuju, úžasnej seriál)


Myšlenky 3.12.2009

3. prosince 2009 v 5:43 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
Ahoj všichni, chtěla bych se vám omluvit, že jsem poslední dobou na blogu nic moc nedělala, ale věnovala jsem se psaní. Ten projekt je pro mě srdeční záležitostí a já jsem byla hrozně ráda, že ho píšu. Teď už mi ale chybí jenom dopsat jednu kapitolu, jjíž návrh už je hotový a jestli se budu snažit tak, jak včera tak dneska odpoledne nebo večer už by to mohlo být hotové.
Tím jsem v podstatě chtěla říct, že jsem neměla čas na jiné svoje projekty, což mi Miška posledně vyčetla, protože ona už přečetla celé příteli můžeš věřit a teď čte další moji povídku. No to je jedno . . . . .
Jen jsem chtěla říct, že se pokusím zlepšit a být tu častěji a dávát sem víc věcí, abyste měli co číst a na co se koukat . . . . . .
Irma Corwin