Jestli odejdeš, půjdu s tebou. Jestli zemřeš, vem mě s sebou.

Červenec 2010

Odjezd

30. července 2010 v 13:31 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
Pravděpodobně zítra odjíždím na týden pryč .... konečně si budu moct trochu zavegetit někde u vody :-D ... samozřejmě jsem na vás ale myslela a proto jsem tu nechal přednastavené články, které se vám snad budou líbit a vy mi u nich snad necháte nějaké komentáře . . .
Vracím se za týden (v neděli), ale nevím, kdy přesně se potom dostanu k pc, takže ani nedokážu odhadnout, kdy sem přidám nějaký ten článek ...
Myslím, že to je tak asi všechno, co bych vám měla říct, protože vás to stejně asi moc nezajímá ... Takže za týden zdarec ;-) 

6.kapitola- (Mary had) a bad dream

29. července 2010 v 10:29 | Irma Corwin |  What if . . .
Omlouvám se, že  tu tak dlouho nepřibyla žádná kapitola, ale tak nějak jsem na to neměla čas . . . . 
tak si pořádně užijte tuhle kapču ;-)


 Ráno jsem se probudila zrovna, když vycházelo slunce, Bezbolestně jsem se proměnila zpět do lidské podoby a vnímala jsem jen jemné chvění, které se mi rozbíhalo po kůži.

Vstal jsem a šla si dát sprchu. Potom jsem se líčila, česala a oblíkala. Všechno jsem dělala mechanicky, automaticky. Moje myšlenky se točily kolem včerejšího večera.

"Markétko."oslovila mě máma.

"Co?"zeptala jsem se jí.

"Už bys měla jít nebo přijdeš pozdě."upozornila mě.

"Hm."máma se zamračila.

"Chceš vzít do školy?"zeptal se táta, který zrovna vešel do kuchyně.

"Hmm."nechtělo se mi mluvit. A upřímně řečeno mi to všechno bylo tak nějak úplně jedno.

"Co je to s tebou? To neznáš jinou odpověď?"utrhla se na mě máma.

"Hm."bylo mi to vážně jedno. Vstala jsem od snídaně, které jsem se ani nedotkla a v předsíni se oblíkla.

Cestou do školy se se mnou táta pokoušel mluvit, ale já jsem mluvit nechtěla.

"Ahoj."pozdravili mě všichni z naší party, když jsem přišla do šatny.

"Hm."začínala jsem mít pocit, že jinou odpověď už opravdu neznám.

"Co je ti zas?"zeptala se naštvaně Verča.

"Nic"odpověděla jsem prostě a odešla do třídy. Osm párů očí se za mnou nechápavě dívalo.

Nevzpomínám si, co jsem ten den ve škole dělala, ani, co jsem dělala, když jsem dorazila domů. Pamatuju si jen, že zapadlo slunce a pamatuju si spalující žár proměny. Potom, když už jsem to vlastně ani nebyla já, napadla mě zvláštní myšlenka. Jsou upíři opravdu nesmrtelní? No měla jsem možnost to vyzkoušet.

Vyšla jsem na balkón a seskočila z něj. Zalezla jsem do nejbližší tmavé, slepé uličky a opřela se o stěnu. Věděla jsem, že nesním vzbudit pozornost, takže vlak nepřicházel v úvahu. Ale voda by mohla jít. Samolibě jsem se usmála a chtěla vyrazit k řece, když se přede mnou objevila známá mužská silueta.

"Copak ti to včera nestačilo?"zeptal se nevěřícně Jimmi.

"Jen chci něco vyzkoušet."oznámila jsem mu a došla k němu.

"Co?"zeptal se. Věděla jsem, že by se mu to nelíbilo.

"Uhni mi z cesty, Jimmi."řekla jsem, jako bych ho žádala o pití. Bez hnutí stál na místě.

"Uhni."tentokrát jsem zvýšila hlas. Opět žádná rekace.

"Uhni!"tentokrát už jsem to zakřičela a strčila do něj, dost prudce. Vznesl se do vzduchu a spadl na záda asi pět metrů ode mě. Byla jsem z toho dost zmatná, ale líbilo se mi to.

Jimmi vstal a nasupeně ke mně dokráčel.

"Tohle jsi přehnala."snažil se to říct klidně, ale dech měl zrychlený a v obličeji byl červený.

"A to jsem sotva začala."řekla jsem mu a kopla ho přímo do břicha. Odletěl ještě dál než před tím.

Využila jsem příležitosti a rozběhla se k řece. Cestou jsem si ale uvědomila, že vlastně nechci zkoušet svoji nesmrtelnost. Byla jsem teď neuvěřitelně silná, mocná. Svět mi mohl ležet u nohou. Nemyslela jsem na Jimmiho ani na Máriusovy zákazy. Bylo mi jedno, jestli mě lidi chytí. Chtěla jsem svobodu, neomezenou svobodu. Chtěla jsem plně využívat svou nově nabytou moc a sílu. Nic teď nebylo nemožné.

Zastavila jsem se, zrovna jsem byla v parku, u té lavičky, kde jsem včera napadla toho muže. Teprve teď mi došlo, že jsem udělala ohromnou hloupost. Ale nebyl jsem to já, bylo to to upíří já ve mně.

Najednou mi bylo hrozně líto, že jsem Jimmiho strčila a kopla. Bylo mi líto, že jsem se k němu chovala povýšeně. Dokonce jsem se i styděla za svoje myšlenky, tohle jsem zkrátka nebyla já.

Chtěla jsem se vrátit zpátky a omluvit se Jimmimu, ale on se přede mnou z nenadání objevil. Vypadalo to, že mu nic není.

Zrovna jsem se nadechovala, abych se mu omluvila, když vytáhl z kapsy nůž. Zpříma se mi podíval do očí a zabodl mi nůž do břicha.

Byla to bolest podobná té, kterou jsem zažívala po setmění. Tentokrát se ale soustředila na moje břicho. Rána silně krvácela a já měla pocit, že hoří.

Bezmocně jsem se zhroutila na zem. Nechápavě jsem s dívala na Jimmiho, který stál nade mnou.

Vytáhla jsem si nůž z břicha a pálení trochu ustalo. Krev ze mě ale tekla dál. Položila jsem si ruce na ránu a snažila se tím nějak to krvácení zastavit.

Nechtěl jsem umřít, ale věděla jsem, že není jiná možnost. Chtělo se mi strašně spát, oči se mi zavíraly. Všechno mi začalo být jedno.

Potom se mi zdál zvláštní sen. Byla mi strašná zima. Cítila jsem, jak na mě dopadají zmrzlé vločky a vítr, ledový vítr, který hrozně foukal. Měla jsem pocit, že létám, protože jsem necítila zem, jen cosi teplého, co mě jakoby objímalo.

Pak jsem uslyšela hlasy, které o něčem mluvili, ale nevěděla jsem o čem. Bylo mi to jedno, chtěla jsem jen spát. A taky jsem usnula.

Vtipy o upírech

24. července 2010 v 8:39 | Irma Corwin |  Upíři
:-D :-D :-D

Potkají se dva upíři před nemocnicí: "Tak co, zase se jdeš rozšoupnout na transfúzku?" "Ale kdepak, dnes mi není nějak dobře. Vezmu si jen pár použitých obvazů, udělám si čaj a půjdu si lehnout."

Ráno se sejdou tři upíři a vyprávějí si jak se napili v noci krve: První má kapku krve na rtu a povídá: "Já byl u takový mladý slečny a měla super krev." Druhý má celou pusu od krve a povídá: "Já byl na večírku a byla tam spousta lidí." A toho třetího, který je celý od krve, se ptají co dělal a on povídá: "Kluci vidíte tu věž?" Oni: "vidíme." On: "no a já ji neviděl".

Kterou tepnu nemůže překousnout žádný upír?Dopravní

Vbehne upir do "Potravin" a pyta si stvrtku chleba.
Predavacka sa ho nechapavo pyta: "Upiri jedia chlieb?".
A upir na to "Samozrejme, ze nie, ale na ulici je obrovska buracka, tak si ho budem namacat".


Manželé se procházejí po galerii. "To by mohl být upír v rozpacích", prohlásí žena. "Ne, to je zrcadlo", konstatuje suše muž.

Příjde malý upírek domů a ptá se maminky. " Mami, můžu si přivést domů na večeři kamaráda?" "Ano můžeš, ale nezapomeň ho potom dát do chladničky.



líčení

23. července 2010 v 10:00 | Irma Corwin |  Ostatní blbinky
Tak takhle něco to vypadá, když nemám co dělat a v mém dosahu jsou šmínky a foťák :-D




pšššššt!







jo a taky jsem samozřejmě použila falešnou krev . . . . a spoustu červený tvářenky :-D

Teorie velkého třesku

22. července 2010 v 13:18 | Irma Corwin |  Seriály
Teorie Velkého třesku (anglicky
The Big Bang Theory) je americká
situační komedie ze světa mladých fyziků. Dělá si legraci z jejich osobního života, stejně tak z nerdovské
subkultury současné americké mládeže, a staví je do opozice k obyčejným lidem, kteří jsou vykreslováni jako hloupí, leč šťastní a sociálně naplnění jedinci.
Leonard a Sheldon jsou mladí a úspěšní teoretičtí fyzikové, kteří spolu žijí v jednom bytě. Zajímají se o kvantovou mechanikuteorii superstrunsci-fi a fantasy. Jejich život se skládá z výpočtů nových vlastností elementárních částic a hraní hry Halo s dalšími dvěma vědci, Howardem (chlípným konstruktérem) a Rajeshem (plachým Indem).
Hned v prvním díle do jejich života vtrhne Penny, přitažlivá blondýnka, která přestože neví nic o Schrödingerově kočce, ani neumí klingonsky, Leonarda zaujme především tím, že je žena. Leonardova náklonost k ní diváky provází celou první sérií a je jednou z hlavních studnic situačního humoru.

zdroj: www.wikipedia.org

tady vám dávám pár videí pro ukázku:


Twilight sága

21. července 2010 v 13:06 | Irma Corwin |  Knihy
Všichni jistě znáte tuto veleúspěšnou knižní a filmovou ságu . . . a no knihy z této ságy patří mezi mé oblíbené . . . 

Stmívání
Popis knihy→ Isabella Swanová se stěhuje do Forks, městečka ve státě Washington, kde neustále prší. Zdá se jí, že na světě neexistuje nudnější a beznadějnější místo - až dokud nepotká tajuplného a přitažlivého Edwarda Cullena, který doslova obrátí její život vzhůru nohama. Do Isabellina příjezdu Edward úspěšně tajil před obyvateli městečka svou upírskou osobnost. Ale nikdo není v bezpečí, zvláště Isabella, člověk, který je Edwardovi nejdražší. Milenci však balancují na ostří nože - mezi touhou a hrozným nebezpečím. Stmívání je první díl celosvětově úspěšné romaticko-hororové ságy, která se v letošním roce dočká také filmového zpracování. Kromě prvního dílu vyšel také druhý díl (Nový Měsíc) a třetí díl (Zatmění). Letos před Vánoci by měl vyjít čtvrtý díl nazvaný Rozbřesk.
stmívání


Nový měsíc
Popis knihy→ Pro Bellu Swanovou je jedna věc důležitější než sám život: Edward Cullen. Ale zamilovat se do upíra je daleko nebezpečnější, než si Bella dovede vůbec představit. Zejména když se seznámí s rodinou, jejíž příslušníci se mohou změnit ve vlkodlaky, nesmiřitelné zabijáky upírů. Edward a Bella si uvědomují, že jejich vztah ohrožuje vše, co je jim drahé a že jejich potíže vlastně teprve začínají… Statisíce čtenářů na celém světě uchvátil v roce 2005 bestseller Stephenie Meyerové Stmívání. V pokračování nazvaném Nový měsíc autorka dodává další neodolatelnou kombinaci milostného příběhu a napětí s fantastickou zápletkou. Tato vášnivá, strhující a hluboce dojemná upírská milostná sága míří k literární nesmrtelnosti.


Já osobně mám tedy jiný obal, ale nevadí . . . .


Zatmění
Popis knihy Třetí díl romantické čtyřdílné ságy s prvky fantasy a hororu. Isabella se stěhuje k otci do městečka Forks ve státě Washington. Zdá se jí, že na světě neexistuje nudnější a beznadějnější místo - až dokud nepotká tajuplného a přitažlivého Edwarda, který doslova obrátí její život vzhůru nohama. Do Isabellina příjezdu Edward úspěšně tajil před obyvateli městečka svou upírskou osobnost. Později však do Isabellina života vstoupí také Jacob, chlapec s vlkodlačími předky. Vlkodlaci a upíři jsou však nesmiřitelní nepřátelé a Edward s Jacobem toto nepřátelství nedokáží odložit ani z náklonnosti k Isabelle. A tak se Isabella musí mezi nimi rozhodnout…


Rozbřesk
Být bezvýhradně a neodvolatelně zamilovaná do upíra je pro Bellu Swanovou splněným snem a zároveň noční můrou, jež se nebezpečně propletá s realitou. Bellu, zmítanou prudkou vášní k upírovi Edwardu Cullenovi a zároveň upřímnou náklonností k vlkodlakovi Jacobu Blackovi, čeká bouřlivý rok plný pokušení a ztrát. V něm se musí s konečnou platností rozhodnout, zda vstoupí do temného, ale lákavého světa nesmrtelných, nebo zda bude žít plnohodnotným lidským životem. Nevyhnutelnost tohoto rozhodnutí se vine celým Belliným příběhem jako červená nit, na níž visí osudy obou kmenů. A jakmile se Bella rozhodne, dojde k celému řetězu nečekaných událostí, jež mohou mít nedozírné následky. Budou vlákna Bellina života - objevená ve STMÍVÁNÍ a poté roztřepená a potrhaná v NOVÉM MĚSÍCI a ZATMĚNÍ - zničena v okamžiku, kdy se zdá, že se opět zahojí a spojí dohromady…?


zdroj textu: Aranel van de´Corvin

Na západní frontě klid

20. července 2010 v 12:55 | Irma Corwin |  Knihy

Erich Maria Remarque



Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády.
Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce…
Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remarquova díla: nenávist k militarismu a nezměrný soucit s trpícím člověkem.
zdroj: www.knihy.cz 

Já osobně tuto knihu všem doporučuji. Bohužel jsem ji zatím četla jen jednou, protože na čtení teď nemám moc čas, ale naprosto mě fascinovala.

Diplom od Andy Cullen

19. července 2010 v 10:58 | Irma Corwin |  Kam s tím?
tady je diplomek od Andy Cullen . . . moc díky ;-)


Nové SB

19. července 2010 v 10:58 | Irma Corwin |  Kam s tím?
Táááák mám skvělé nové SB . . . . čtu u ní na blogu zatím sice jen jednu povídku, ale úplně jsem se do ní zamilovala (teď myslím do té povídky :-D)
Andy Cullen a tady je diplom pro ní:


Tre- funny videa

19. července 2010 v 10:24 | Irma Corwin |  Skupiny

Muhele XD . . . . . tohle prostě musíte!!! vidět . . . . 











Billie joe - you know!!!

18. července 2010 v 10:00 | Irma Corwin |  Skupiny
tak tohle musíte vidět . . . :-D


Kým se stát (kdo jsem?)

17. července 2010 v 13:53 | Irma Corwin |  Básničky
Kým se stát (kdo jsem?)



Někdy mi připadá, že už nevím, kdo jsem,

Připadám si jako hračka ovládaná (svým) vnitřním chaosem.

Tak stojím před zrcadlem, kým že mám se stát?

Mé oči mlčí a ústa umí jen lhát.

Ptám se svého rozumu, kým on by chtěl být?

Jeho odpověď je, že prý chce mít klid.

Srdce svého se tedy dnes v noci ptám,

Pro co jsem určena, kým, čím být mám?

Odpovědí je jen buch, buch, buch,

A já v tom opět slyším ten vnitřní vzruch (ruch).

Jako poslední se duše ptám,

Jestli ona neodpoví mi, tak opravdu to vzdám.

Duše nejdřív mlčí, potom se hlasitě směje,

Tak ptám se sama sebe, co se to tu děje?

Pak duše odpoví, prý bláznem se mám stát,

A já jí konečně uvěřím, protože umí milovat, ale neumí lhát.

Obrázky 5

16. července 2010 v 13:45 | Irma Corwin |  Krev
Dneska mám zase špatnou náladu . . . . a když mám špatnou náladu, tak se často dívám na krvavé obrázky  ... a to je důvod, proč vám sem dnes nějaké dám ....













za chvíli zataví se čas v šarlatové koupeli . . . .  






5.kapitola- mistake

13. července 2010 v 11:56 | Irma Corwin |  What if . . .
táák, tady máte tu slíbenou kapču  . . . 


Celou noc jsem nespala. Byla jsem si jistá tím, že Jimmi to ví, ale dělal jakoby nic.

Když chvíli před východem slunce vstal, otevřela jsem oči a konečně ho pustila. Pohladil mě po tváři a bez rozloučení odešel.

Znovu jsem si lehla, ale nepodařilo se mi usnout, takže jsem vstala a šla se vysprchovat. Potom jsem se oblékla, nalíčila, vyfoukala vlasy, připravila učení a šla do školy. V kuchyni mě ale zastavila máma, že se mám nasnídat. Tak jsem si zvala topinku a šla.

I dnes byla škola neuvěřitelně nudná, ale dnes jsem se oproti včerejšku naprosto dokonale soustředila. Celou hodinu jsem se mohla dívat z okna a na konci hodiny jsem učitelce dokázala říct, o čem celou dobu mluvila.

Lucka se mě ptala, co se se mnou děje, že jsem nějaká divná.

"Co by se mělo dít?"zeptala jsem se jí a zapnula si bundu. Konečně jdu domů, radovala jsem se.

"já nevim. Ale i včera jsi byla divná."řekla s pokrčenými rameny.

"Nic mi není."ujistila jsem ji a šla domů.

Do jsem se hned pustila do dělání úkolů a taky jsem se učila na zítřejší test z biologie.
"Markétko"ozvala se máma z kuchyně. "Je večeře. Pojď jíst."

Tak jsem nechala biologii biologií a šla se najíst, měla jsem celkem hlad. Máma s tátou už seděli u stolu. K večeři byly americké brambory a vepřový steak. S chutí jsem se pustila do jídla. Za chvíli jsem byla najedená, proto jsem se vrátila do pokoje. Asi pět minut na to zapadlo slunce. Jako už po několikáté mě zaplavil žár. Tentokrát se mi ale zdál chladnější, ne o moc, ale i tak mě to potěšilo.

Vyšla jsem na balkón a vnímala vůni noci. Měla jsem chuť jít ven. Vím, že bych tu měla počkat na Jimmiho, ale nechci, blesklo mi hlavou a přeskočila jsem zábradlí. Neslyšně jsem dopadla na trávník a vydala se k nedalekému parku. Cestou jsem nikoho nepotkala, to mě celkem mrzelo, ani nevím proč.

Došla jsem do parku a zahlédla kluka, který seděl na lavičce a kouřil. Začaly se mi sbíhat sliny, když jsem pomyslela na krev, která mu proudila v žilách. Tiše jsem došla ke keři, který byl jen tři metry od lavičky.

Mladík se otočil hlavou ode mě a já vystartovala. Během zlomku vteřiny jsem byla u něj a zabodávala mu špičáky do krční tepny. Hladově jsem hltala krev, která mu tekla z tepny a cítila úlevný pocit.

Z počátku se bránil, ale brzy upadl do bezvědomí. Bylo mi to jedno. Sála jsem dál, ale kdosi mě popadl za paže a odhodil pryč. Dopadla jsem na záda na trávník, okamžitě jsem ale zaujala útočný postoj. Až teď jsem zjistila, že proti mně stojí Jimmi. Vypadal dost naštvaně. Z kapsy vylovil mobil a někam volal.

"V parku právě někoho přepadli. Leží na zemi a nehýbe se."řekl ustrašeně do telefonu. "Jistě, počkám tu."dodal po chvíli, ukončil hovor. Mobil vrátil do kapsy a znovu se na mě podíval.
"Jdeme!"rozkázal a popadl mě za rameno. Nebránila jsem se, nechtěla jsem ho víc rozčílit.

Došli jsme před náš dům a on vyskočil na balkón. Udělala jsem to samé a moc se mi to líbilo, bylo to zábavné. Chtěla jsem zůstat na balkóně a užívat si tu krásnou noc, ale Jimmi mě vtáhl dovnitř do mého pokoje a zavřel dveře.

"Co to mělo sakra znamenat?"zeptal se rozčíleně a propaloval mě pohledem. Neodpověděla jsem, jen sklopila hlavu.

"to ti nedošlo, že je to špatné. Mohla jsi ho zabít. Ohrozila jsi celou naši rasu, nemluvě o tom, že jsi ohrozila vlastní život. Kdyby tě někdo viděl, zabili by tě . . ."odmlčel se, aby se trochu uklidnil. "Další náš zákon je za každou cenu chránit tajemství existence naší rasy. Už dvakrát jsi ten zákon porušila . . . .Měl bych tě zabít."dodal šeptem.

"Tak to udělej."vzhlédla jsem a on si všiml mých uslzených očí. Nevím, kdy přesně jsem začala plakat.

"Nemůžu."řekl tiše a klidněji. "Jsi moje kamarádka."chtěla mě vzít za ruku, ale já jsem jí uhnula.

"Mary."oslovil mě.

"Já jsem Mary."vyjela jsem na něj a naplno se rozbrečela. Přišel ke mně a objal mě. Položila jsem mu hlavu na rameno a dál brečela. On mě mezitím hladil po zádech.

"Já jsem nechtěla."vzlykala jsem. "ale nemohla jsem se ovládnout."

"to nic. Musíš se naučit být v lidské společnosti. Všichni jsme se to museli naučit."utěšoval mě. "Budu ti nosit krev od dárců."

Přikývla jsem a otřela si oči.

V kapse mu zavibroval mobil a on si přečetl zprávu, která mu přišla.

"Musím jít."řekl mi potom. Kývla jsem a pustila ho. Pohladil mě po tváři a zmizel na balkóně.

Zalezla jsem do postele a zachumlala se do peřin. Chtěla jsem spát, ale musela jsem myslet na to, co se stalo. Jsem nebezpečné monstrum.

Nakonec mě únava přece jen přemohla a já jsem usnula. 

Myšlenky- 12.7.2010

12. července 2010 v 18:24 | Irma Corwin |  Myšlenky a pocity
Tak mám za sebou těžký víkend plný stěhování, malování a uklízení . . přísahám, že se mi to modrý budou zdát noční můry :-D
No ale co se týče blogu čekejte tenhle týden novou kapču buďto ke what if nebo první kapču ke ztraceným vzpomínkám . . . Ještě nevím, co přesně sem dám  . . .
Budu se snažit dál tak nějak sem pořád něco nového dávat, ale nevím, jak to půjde, protože nevím, jak budu mít čas na přepisování . . . . .
No ale snad to nějak půjde . . . ;-) 

ztracené vzpomínky - koláž

10. července 2010 v 13:56 | Irma Corwin |  Ztracené vzpomínky
tak tady je ještě koláž, kterou jsem k této povídce včera vytvořila . . . .


Ztracené vzpomínky - postavy

9. července 2010 v 13:26 | Irma Corwin |  Ztracené vzpomínky
Rozhodla jsem se, že ještě před tím, než vám představím samotný příběh vám představím postavy


Kristy/Jane

Samuel

Camila

Demetri

Emett




Obrázky jsou dosti orientační, takže to neberte úplně hrozně moc vážně . . . . 
no a během příštího týdne se můžete těšit na první kapitolu ;-)

Blondýna vaří kuřecí polévku Iva Pazderková

8. července 2010 v 11:12 | Irma Corwin |  Videa
na tohle video mě totálně dostalo do kolem . . . .  .:-D :-D



4.kapitola- blood in cup

7. července 2010 v 11:07 | Irma Corwin |  What if . . .
tak máte tu další kapitolku ;-) . . . . . no ale nevím, jak to bude s 5.kapitolou, protože nevím, jak rychle se mi povede rozchodim internet na druhém počítači, kde mám pátou až osmou kapču  . . . . takže, jestli to tu dlouho nebude, tak se omlouvám  . . . . 
Teď si s tím ale nelámejte hlavu a užijte si čtení . . . .jop a pište komenty :-)


Zazvonil mi budík a já jsem vstala. Neopomenula jsem přitom nadávat, že nenávidím školu, vstávání a pondělky. Ustrojila jsem se, vzala si batoh s učením a zamířila jsem do koupelny. Tam jsem si učesala vlasy, trochu se nalíčila a běžela do kuchyně se najíst.

"Dobré ráno."pozdravila mě máma a postavila přede mě misku s cornflaky a mlékem. Zhnuseně jsem se pustila do jídla.

"Nechutná ti to?"zeptala se máma a zkoumavě se na mě podívala. "Nejsi nemocná?"

"Ne."odpověděla jsem a odstrčila misku.

"Dobře. Tak já ti udělám něco jiného."navrhla máma.

"Ne dík, nemám hlad."odmítla jsem a odešla z kuchyně. Vzala jsem si věci a šla do školy.

Jako každý den na mě čekali moji kamarádi. Honza, Lucka, Verča a Sabina seděli na parapetech v šatně a povídali si. Prošla jsem kolem nich. Svlékla jsem si bundu a přezula si boty.

"Čau Markí."pozdravila mě Verča, když si mě všimla.

"Ahoj."pozdravila jsem ji.

"Co je s tebou?"zeptal se, když viděla můj otrávený obličej.

"Nesnášim pondělí."zavrčela jsem a šla k ostatním. Všichni jsem pak společně odešli na první hodinu, což byla chemie. Opravdu nechápu, koho napadlo dát nám v pondělí na první hodinu chemii.

První hodina byla nesnesitelně dlouhá a nudná. Když potom konečně zazvonilo celá naše parta se vydala na další hodinu.

Mluvili jsem o hloupostech, což mi celkem vyhovovalo. Jenom Honza byl nějaký divný a skoro se na mě asi nepodíval.

Škola mě nudila, takže když jsem se po vyučování převlékala v šatně, byla jsem nadšená.
Byla jsem tu sama, protože jsem nevěděla, co jsme probírali v dějepisu.

"Ahoj Markí."pozdravil mě Honza. Zvedla jsem hlavu od bot, které jsem si právě zavazovala a taky ho pozdravila.

"Už je ti dobře. V pátek ti bylo dost špatně."připomněl mi a já poslechla Jimmiho radu a začala jsem Honzovi říkat, co mi předtím řekl Jimmi.

"já . . . vůbec si nepamatuju, co jsem v pátek dělala. Nějak jsem to asi přehnala s pitím."vykrucovala jsem se a doufala, že mi uvěří,

"Aha."řekl zaraženě. "Já myslel . . . no to je jedno, tak se měj."řekl roztržitě a zmizel z šatny. Já jsem si v klidu oblékla bundu a vydala se domů.

Doma jsem si šla hned lehnout. Byla jsem hrozně utahaná. Neměla jsem v plánu vyloženě usnout, ale stalo se.

Probudil mě opět ten nepříjemný žár, který, jak už mi došlo, značil mou přeměnu. Zatínala jsem nehty do prostěradla a čekala až to skončí. Když se tak stalo, jen jsem se otočila na druhý bok a chtěla spát dál. Za chvíli jsem ale ucítila vítr, který pronikal dovnitř otevřenými balkónovými dveřmi. Slyšela jsem, jak se pohnula záclona, pak kroky, vyrovnaný dech, postel se prohnula, něčí ruka na mojí tváři.

"Vstávej Mary."našeptal mi do ucha Jimmi.

"Ne."zaprotestoval jsem. Nebyla jsem schopná ani otevřít oči.

"Něco jsem ti přinesl."snažil se mě lákat, ale já vážně neměla sílu. Pak jsem ale ucítila něco, co mě donutilo otevřít oči. Krev.

Jimmi seděl vedle mě na posteli a v ruce svíral černý, umělohmotný kelímek s víčkem a brčkem. Byla v něm krev. Ta vůně byla naprosto zřetelná. Samovolně se mi začínaly sbíhat sliny. Chtěla jsem mu vzít ten kelímek a vypít všechnu tu krev, ale děsilo mě, že kvůli tomu někdo zemřel.

"To nemůžu promiň"řekla jsem a znovu zavřela oči.

"Je to krev od dárce."osvětlil mi, protože mu zjevně došlo, na co myslím.

Váhavě jsem se tedy posadila a očima začala hypnotizovat kelímek. Jimmi se usmál a podal mi ho. Začala jsem pomalu sát a vychutnávala si tu jedinečnou chuť krve. Už se mi nechtělo spát. Vlastně jsem nebyla sni trochu unavená.

Vrátila jsem Jimmimu prázdný kelímek a vděčně se na něj usmála.

"Díky."špitla jsem se sklopenýma očima.

"Není za to."usmál se. "Když už se ti nechce spát, co kdybychom někam vyrazili?"navrhl.

Na jednu stranu jsem chtěla jít, mohla by to být zábava, ale na druhou stranu jsem měla strach, nevěděla jsem, co mám čekat.

"Já . . .raději tu zůstanu. Ale ty klidně běž."

"Zůstanu tady s tebou."řekl rozhodně a lehl si vedle mě.

"Nemusíš tu zůstávat kvůli mně."naléhala jsem.

"Jsi moje kamarádka a zůstávám tu proto, že chci. Chápeš?"

Němě jsem přikývla a lehla si vedle něj. Obmotal kolem mě ruce a přitáhl si mě blíž. Položila jsem si hlavu na jeho hrudník a zavřela oči. Připadalo mi naprosto přirozené ležet na něm i objímat ho. Byli jsme kamarádi.

"Spí upíři?"zeptala jsem se ho, protože já sama jsem usnout nedokázala.

"Samozřejmě."odpověděl a pohladil mě po zádech.

"Tak
proč nespíš?"

"Nechci. Budu spát až doma."

Jen jsem přikývla a snažila se usnout.

Ztracené vzpomínky

6. července 2010 v 13:00 | Irma Corwin a Camila |  Ztracené vzpomínky
ano, tak přesně takhle se bude jmenovat moje další nová povídka, kterou vám tu již brzy zveřejním . . . . nečekejte nic úžasného ani extra dlouhého . . . . 
Ačkoli to zní divně, musím přiznat, že postavy z této povídky mi nikdy nepřirostly k srdci . . kromě jediné vyjímky, Camila . . . . ta je vytvořena podle skutečné osoby . . . a tato osoba je dokonce i spoluautorkou této povídky. Abyste to pochopili, já vymyslela základ povídky a Camilu, ale ostatní vymýšlela už moje spoluautorka (která se mimochodem jmenuje Camila :-D)
A další zajímavostí tohoto příběhu je, že si můžete vybrat ze dvou možných konců tohoto příběhu . . . . . sic jsme jich s Camčou vymysleli asi dvacet (a vždycky, když si na to vzpomenu musím se smát, protože některé konce stály opravdu za to :-D), ale nakonec máte na výběr pouze mezi dvěma konci . . . . 
No doufám, že se vám to bude líbit . . . . .