Jestli odejdeš, půjdu s tebou. Jestli zemřeš, vem mě s sebou.

Imaginární- 5. kapitola

12. září 2010 v 10:25 | Irma Corwin |  Imaginární
A je tu pátá kapitolka ..... tak čtěte a komentujte ;-)


   Můj život je pěkná svině. Když se cítím aspoň na chvilku dobře nebo snad šťastně musí zase přijít něco, co mě srazí dolů, abych nezapomněla, jak to tam vypadá. Grr, já to tak strašně nenávidím. Vy ale asi nevíte, o čem to mluví, že? No jde o to, že se u mě zastavila Kimi. Všechno bylo v pořádku, dokud jsem jí neřekla, že jsem se zase pohádala se sestrou a že je to moje vina, že to kvůli mně jsme se pohádali.
   "Frai sakra, co to zase meleš? To není tvoje vina dopr*ele! Je to její vina."oponovala mi dost hlasitě Kimi.
   "Ale, co když je to vážně moje vina?"ptala jsem se sklesle. Já už jsem vážně nedokázala rozpoznat, co je a není moje vina. A už jsem ani nedokázala určit, co je dobré a co je špatné.
   "Ježíši, Frai, není to tvoje vina. Tyhle tvoje kecy už mně fakt štvou. Až budeš mít zase normální úsudek, tak se mi ozvi."řekla, práskla s dveřmi a odešla.
   Můj život je zjevně magnet na problémy. Ale buďme upřímní, je to mnou. Můžu si za to sama. Kdybych jí pořád neříkala, že je to moje vina, tak by se tohle nestalo. Ale já jsem to řekla, a kdyby bylo ho*no cukr, tak si se*em do kafe. Prostě se to stalo a tentokrát můžu s klidným srdcem říct, že to byla moje vina.


Měla jsem chuť vzít si žiletku a rozřezat si ruce, rozervat svoje tělo na kusy. A měla jsem chuť jít a všechno, co potkám, zničit. Ale ani jedno jsem neudělala. Jen jsem si lehla na postel a zírala do stropu. Myšlenky mi proletovaly hlavou a nic nedávalo smysl, nic nemělo smysl.
   "Co se děje?"zeptal se tiše Ben sedící vedle mě na posteli.
   "Nic."odpověděla jsem stejně tiše jako on.
   "Lhát se nemá."napomenul mě a lehl si vedle mě.
   "Pohádala jsem se Kimi."řekla jsem sklesle. "Říkala jsem jí o tom, jak jsme se se sestrou pohádali a že je to moje vina."
   "Nemůžeš všechno pořád brát na sebe. Všechno nemůže být tvoje vina."na chvíli se zamyslel. "V životě všechno není jen černé a bílé, jen dobré nebo špatné … a nikdy, nikdy nemůže být hádka vinou jen jednoho."
   "Děkuju."usmála jsem se na něj. On vždycky věděl, jak mi má pomoct, abych se cítila líp. Vždycky mě dokázal povzbudit a rozveselit … a všechno tak nějak míň bolelo, když byl se mnou a držel mě za ruku nebo mě objímal.
   "Ale to ještě není všechno, viď?"ptal se s pozdviženým obočím. Přikývla jsem. Nechápu, jak to dělá, ale už mě má asi přečtenou.
   "Nějak špatně spím, hůř, než dřív. Mám noční můry."
   "A o čem se ti zdá?"zajímal se.
   "Já nevím."dobře, lžu. Klidně mě za to ukamenujte, ale nemůžu mu to říct. Poslední dobou se mi zdají hrozně divné sny. Mám z nich hrozný pocit. Vždycky jsem v nich já a Ben. Nejdřív je všechno v pořádku, potom se hrozně pohádáme a já vezmu pistoli, zvednu ruku a vystřelím na Bena, který odchází. Tohle se vždycky opakuje. Jenomže on se rozplyne jako stín a já se jen ohromeně dívám na místo, kde předtím stál. Potom ucítím ostrou bolest v zádech. Podlomí se mi kolena. Ben mě chytí a řekne "sbohem".
    Ale tohle mu vážně nemůžu říct, vždyť proboha můj mozek si to jenom vymyslel. Nechtěla bych ho tím ranit.
   "Buď upřímná. Víš, že nemám rád, když ke mně nejsi upřímná."zamračí se.
   "Já nevím … je to …. prostě jako stín … a já z něj mám strach … já nevím proč. Ale prostě mám strach …"v podstatě jsem ani nelhala, opravdu je v mém snu jakýsi "stín", i když je to vlastně Ben, ale to on přeci neví.
   "Jak dlouho už se ti o tom "stínu" zdá?
   "Nevím, pár dní."
   "A co se za posledních pár dní ve tvém životě změnilo?? Protože ten stín by mohl značit dejme tomu strach, ale co ho vyvolalo?"začal se povědomě vyptávat.
   "Jsem snad u psychologa?"zeptala jsem se podrážděně. "Já … já vážně nevím. Nic mě nenapadá."a pak mě napadla perfektní výmluva. "Jen ta hádka se sestrou."
   "Takže si myslíš, že se sestry podvědomě bojíš?"položil mi další otázku.
   "Jo, přesně to si myslim."přitakala jsem.
   "Tak už se jí neboj."řekl mile Ben a posadil se vedle mě. "Když jsi se mnou, tak se nikoho bát nemusíš."objal mě.
 


Anketa

Byl/a jsi tu?

Klik 100% (370)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama